Článek
„Ledecká!" vypálila hned bývalá sáňkařka Dana Spálenská, která reprezentovala Československo v sáňkování na olympiádě v Grenoblu (1968) i Innsbrucku (1976), když se jí zeptáte, jak pozorně v uplynulých dnech sledovala dění pod pěti kruhy.
„Musím tedy říci, že mě šokovala. Fascinovalo mě, jak byla v cíli překvapená, koukala jak blázen...," smála se Spálenská, rozená Beldová.
„Ona musí mít rychlost strašně ráda, je fakt dobrá. Taky mám rychlost ráda, přidat plyn v autě mně nevadí. To asi musíte mít vrozené," přemítala účastnice Her před padesáti lety.
„To už se ani nechce věřit, že je to tak dlouho... V šedesátým osmým jsem tam slavila osmnáctiny, takže to bylo takový hezký, člověk si alespoň vzpomene. Nebydleli jsme ani v olympijské vesnici, ale v penzionu u sáňkařský dráhy. Takže to nebylo takové. Samozřejmě jsme byli na nástupu a na ukončení, jezdili jsme se dívat na hokej, krasobruslení, na sjezd. Ale to se stačilo podívat zezdola nahoru a člověku se dělalo špatně," vtipkovala.
Recesistický závod
To jí ve Smržovce nehrozilo. Postávala u zábran a sledovala, jak na přírodní sáňkařské dráze z Černé Studnice svištěly jedny sáně za druhými. Sama by si však na přírodní trať již prý netroufla.
„Tohle jsou přírodní dráhy, kde nejsou vystavěný zatáčky, před nimi nebo na nějakém rychlém úseku musíte brzdit. My jsme jezdili na ledových drahách, kde jste na saních jen ležel a snažil se jet rychle. Takže toho bych se asi bála," přiznala Spálenská. „To fakt nejde ani srovnávat. Jediný, co to má společného, že jedete z kopce. To je spíše takový recesistický závod," přitakával reprezentant Ondřej Hyman. Přesto se v mrazu soutěžilo. Na zkrácené trase ve čtyřech kategoriích, na závodních a sportovních saních či rohačkách.
Dana Spálenská na saně dnes prý už nesedne. „Ani už nemám nutkání, že bych se svezla, když to vidím. Ale jednou, už nevím, jak je to dávno, mě někdo přemluvil a jela jsem, pak mě to chytlo a lítala jsem se saněmi nahoru, ani nevím kolikrát," smála se.
Nejsou zimy
V Grenoblu se umístila jako juniorská mistryně Evropy šestá, což je nejlepší výsledek v historii českého sáňkování. Za osm let v Innsbrucku byla desátá. Za svůj největší úspěch však považuje třetí místo na MS v roce 1975. Vystudovaná fyzioterapeutka, nyní již v důchodu, se při vyprávění často zdraví s přáteli a kamarády, ostatně sáňkařská obec není široká. „Sáňkaři ubývají. Pamatuji si, když jsem jezdila, tak na závodech bylo nejméně sto lidí, teď když jich je dvacet, tak jsou rádi," říká.
Přesto se v Mekce českého sáňkování na druhém ročníku Svijany Cup sešlo několik desítek závodníků. Amatéři i profesionálové.
Startoval i Ondřej Hyman, který reprezentoval i na olympiádě v Pchjongčchangu. „Tohle je spíš taková smržovská olympiáda, přišli jsme si jen tak zajezdit a pobavit," vykládal. A jak je spokojený s výkony na Hrách v Koreji? „Skončil jsem 21., bohužel jsem se o jedno místo nedostal do poslední, čtvrté finální jízdy, což mě trochu mrzelo, ale jinak jsem byl spokojený," svěřil se.
„Myslela jsem, že Ondra do dvacítky a kluci ve dvojkách do desítky by to mohli dát, ale ona to asi není sranda. Ostatní jsou dobří a určitě víc trénují, protože mají uměle chlazený dráhy a jezdí v nich skoro poslepu. Je to škoda, asi chybí i nějaká větší základna, ale nejsou zimy! Myslím, že zimy jsou úplně ten největší problém," uzavřela Spálenská.
