Článek
Třiašedesátiletý veterán závodu Linwood Fiedler na trati Iditarodu, při němž letos vypadl ze saní a musel do cíle jedné z etap pěšky.
Iditarod 2017 - ilustrační snímek.
Vítěz závodu Iditarod 2017 - sedmapadesátiletý Američan Mitch Seavey.
Katherine Keithová na trati závodu Iditarod.
Mitch Seavey se blíží do cíle Iditarod Trail Sled Dog Race v Nome.
Jeden ze psů norského mašéru Joara Leifsetha Ulsoma při závodě Iditarod Trail Sled Dog Race na Aljašce.
Na Aljašce odstartoval další ročník legendárního závodu psích spřežení
Ve finiši to podobně jako ve dvou předcházejících ročnících byla záležitost rodinného klanu Seaveyových. Na Iditarodu startují už ve třetí generaci. S nadsázkou lze říci, že jejich rod má ve svém erbu symboly zlaté horečky, která v divokých polárních končinách kdysi propukla.
Otec Mitch tentokrát porazil syna Dallase, který loni oslavil čtvrtý triumf během posledních pěti let. Tentokrát však na zkušenějšího tátu nestačil, nabral téměř tříhodinové manko. A co víc? Přišel o traťový rekord, který loni vytvořil.
Mitch Seavey se ve svých 57 letech stal nejstarším vítězem závodu. A druhé historické maximum? Zhruba 1600 kilometrů dlouhou trať zvládl za osm dní, tři hodiny, čtyřicet minut a třináct vteřin, maximum vylepšil o skoro osm hodin. Při již 23. startu v Iditarodu zopakoval vítězství z let 2004 a 2013.
Třetí skončil Francouz Nicolas Petit, jen pět minut za mladším Seaveyem. Na start se 6. března ve Fairbanksu postavilo 71 posádek, pět závod vzdalo, některé byly ještě dlouho po dojezdu vítězů na trati.
Nástrahy těžkého boje si vyžádaly život čtyř psů, což opět popudilo ochránce zvířat. Jednoho psa srazilo auto v Anchorage, další skonal v nemocnici na přehřátí organismu, příčiny smrti zbylých dvou má určit pitva. Pořadatelé se brání tím, že psí účastníci jsou pod veterinárním dohledem, mají povinné přestávky a jakékoli náznaky týrání vedou k okamžité diskvalifikaci závodníka, což už se v minulosti také stalo.
Závod je pojmenován po legendární stezce spojující vnitrozemské opuštěné zlatokopecké městečko Iditarod s pobřežím. Trasa vede liduprázdnou krajinou, účastníci si musejí v až padesátistupňových mrazech zajišťovat vše sami.
O nepředvídatelné události není nouze. O kuriozitu v letošním ročníku se postaral mašér Linwood Fiedler, který vyčerpáním usnul, vypadl ze saní a do cíle jedné z etap v městečku Ruby dorazil pěšky zhruba hodinu po svých psech. Poněkud vystrašený, protože čas od času u Yukonu narážel na vlčí stopy.
Podle mnohých je Iditarod posledním opravdovým závodem, v němž je hlavní přežít. Ostatně se jezdí na počest události z roku 1925, kdy v nynějším cílovém městečku Nome vypukla epidemie záškrtu a šlo právě jen a jen o přežití. Nejbližší sérum bylo v Anchorage, ale špatné počasí neumožnilo dopravu lodí nebo letadlem. Spása tehdy přijela na saních...
V roce 1967 se rozhodla Dorothy Pageová uctít sté výročí připojení Aljašky k USA jízdou spřežení po části Iditarodské stezky. Úspěch akce vedl v roce 1973 Joea Redingtona k vyhlášení závodu napříč poloostrovem do Nome. Startérem byl Leonhard Seppala, jeden z účastníků slavné jízdy z roku 1925
Nejčastějším vítězem Iditarodu je Rick Swenson, vyhrál pětkrát: 1977, 1979, 1981, 1982 a 1991 (při prvních čtyřech triumfech byl vůdcem spřežení Andy, nejúspěšnější psí účastník). V roce 1978 byl navíc aktérem nejdramatičtějšího finiše v historii, kdy prohrál s Dickem Mackeyem o jedinou sekundu.
