Článek
Krakov (od našeho zpravodaje) ‑ Akce se konala potřetí, po Minsku a Baku se jí ujali polští pořadatelé. S dosud největším počtem sportů i sportovců, tím pádem i medailových sad. „Před hrami jsem ani nechtěl počítat, kolik medailí by mohlo být, ale i tak mě to malinko překvapilo,“ přiznával Doktor.
Zlatých kovů získali Češi sedm. V olympijských disciplínách Jiří Prskavec na kajaku, Ondřej Tunka v kajakkrosu, Iveta Miculyčová v BMX freestyle a smíšená štafeta čtvrtkařů, v neolympijských kanoista Martin Fuksa (500 m), slalomová hlídka kanoistek a smíšená štafeta moderních pětibojařů.
„Ta akce je takovými malými evropskými olympijskými hrami. A pro sportovce, kteří se chystají na olympiádu, je to možnost vyzkoušet si atmosféru i všechny procedury, jak to funguje třeba v olympijské vesnici,“ líčil Doktor. A tak třeba i vodní slalomáři i přes možnost bydlet hned u trati se přesunuli za českým týmem do vesnice.
„Měli tam perfektní zázemí, jídlo bylo nadstandardní, myslím, že to i pro ně bylo správné,“ říkal Doktor. Jenže ne všechno v Polsku klapalo. Nejviditelnějším zádrhel? Absence diváků.
Kromě víkendových závodů ve vodním slalomu či teqballu na náměstí zely tribuny často prázdnotou. Zvlášť na obřím atletickém stadionu v Chořově to byl smutný obraz.
„Nechci organizátory obviňovat, třeba to jen špatně odhadli, ale přijde mi, že podcenili propagaci. Navíc se stávaly případy, kdy tribuny nebyly plné, ale lístky zkrátka nebyly,“ připomněl Doktor. „Nejvíc mě na konceptu her štve, že by se daly udělat celé tady v Krakově až na pár výjimek. Kvůli vzdálenostem byla spousta věcí složitých,“ viděl šéf výpravy.
