Článek
Pozice předsedy sportovního svazu vyžaduje sedavý způsob práce. Jak si na něj jako hodně aktivní člověk zvykáte? Stíháte si i sám zasportovat?
Ano, denně kontroluji, zda už jsem přibral na váze, nebo ne. (smích) Přistupuji k tomu jako manažer, snažím se být hodně proaktivní, poslouchám a jednám s ostatními. Ale na aktivní badminton si čas vždy rád najdu. Občas když jedu třeba na setkání s lidmi do oblastí, tak to spojíme i s tréninkem mládeže, takové schůzky mám nejradši. Jinak mi na sport samozřejmě už nezbývá tolik času jako dřív, ale s tím jsem počítal a vlastně mi to ani tolik nevadí, už jsem se v životě nasportoval dost. (smích)
Jaké vize a ambice v čele badmintonového svazu máte?
Třemi základními pilíři směřování Českého badmintonového svazu v následujících čtyřech letech jsou: profesionalizace práce svazu na všech úrovních, silný a propracovaný marketing a podpora přípravy hráčů, hráček, trenérů a zacílení na zisk evropské medaile. Jsme takový český sportovní start-up. Máme myšlenky, lidi, potenciál… Chceme do několika let proniknout mezi velké a zavedené sporty, protože máme co nabídnout nejen sportovní veřejnosti, ale věřím, že v budoucnu také médiím a sponzorům.
Ve funkci jste už nějaký čas, co všechno se vám již povedlo?
Zorientovat se v prostředí, sejít se a pravidelně komunikovat se zástupci sportovních organizací a vrcholných autorit českého sportu – například s Milanem Hniličkou z Národní sportovní agentury nebo s Miroslavem Janstou z České unie sportu. Dále jsem spolupracoval na přípravě systému přípravy talentované mládeže a v kooperaci s jednotlivými komisemi připravil celkové vize svazu, na kterých nyní začneme pracovat a postupně je budeme naplňovat.
Kde vnímáte největší současný problém v českém badmintonu?
Chybí nám národní sportovní centrum, kde by se nejlepší hráči mohli připravovat spolu na takové úrovni, kterou evropský badminton vyžaduje. Pak nás trápí nedostatek kvalitních trenérů. A významně nás zpomaluje konkurenční klubové prostředí, kdy každý hraje sám na sebe, a ne pro celek. To je ale problém mnoha dalších sportovních svazů a vlastně asi i celé společnosti.
Dopadla na český badminton koronavirová pandemie?
Samozřejmě dopadla, ale já věřím, že pozitivně. Hráči měli konečně možnost dlouhodobé kondiční a následně i herní přípravy bez množství turnajů a jiných povinností.
| Pohledem Miroslava Jansty, předsedy České unie sportu: |
|---|
| Jsem velmi rád, že bývalý sportovec, který dosáhl vynikajících výsledků, se stal předsedou svazu. Jde do toho naplno a zajímá se o veškeré aspekty a hlavně chce na sobě pracovat. Svoji popularitu se rozhodl přenést na tento sport, což není zcela jednoduchým krokem. Navíc přerod hráče v kvalitního manažera je také složitým procesem. V jeho případě ale vidím velký zápal, snahu hledat řešení a cesty. Zároveň se mi velmi líbí jeho vize silných klubů a svazu, kdy svaz zajišťuje reprezentaci a popularitu tohoto sportu s tím, že klubům pomáhá se zajištěním vzdělávání trenérů anebo s přípravou talentované mládeže. |
Co by se muselo změnit, aby se čeští badmintonisté prosadili mezi špičku?
Je třeba vědět, že badminton je globálně jedním z nejvíce rozšířených individuálních sportů. Mnoho špičkových hráčů pochází z Číny, z dalších zemí Asie, v Evropě pak z Dánska a z Anglie. My chceme elitě konkurovat, proto musíme změnit systém přípravy a s ním spojené financování českého badmintonu.
Badminton má jistě širokou základnu ve smyslu toho, že si leckdo zahraje během léta, rekreačně. Povede se přitáhnout ještě více mladou generaci?
Věřím, že povede! Věřím, že badminton se pod mým vedením a plánovaným marketingem snad konečně jednou provždy zbaví nálepky okrajového amatérského sportu, který se hraje na chatě přes vrata nebo na pláži u vody. Je to moderní a fyzicky extrémně náročný nejrychlejší raketový sport na světě. Jeho velkou výhodu vnímám především v tom, že si ho zahraje i každý začátečník, a proto se těší takové oblibě i na komerční, rekreační úrovni. To vše ho předurčuje k tomu, aby se z něj stal časem třeba i národní sport. Jen je potřeba začít dělat i výsledky.
Máte plán, jak konkurovat populárnějším raketovým sportům, jako je tenis či squash?
Především poctivou prací, metodikou, marketingem a výsledky… Krok za krokem.
Vaší ženou je někdejší biatlonová hvězda Gabriela Koukalová. Co říkala na to, že jste se stal šéfem svazu?
Úplně nadšená nebyla, z vlastní zkušenosti zná velmi dobře prostředí sportovní politiky, ví, co taková práce obnáší a že to není vděčná pozice…
Gabriela Koukalová ve StarDance.
Ona sama je hodně vidět na sociálních sítích. Nezapojíte ji také do nějaké kampaně ve prospěch badmintonu? Jsou sociální sítě právě tou cestou, jak oslovit mladé hráče?
Osobně sociálním sítím vůbec nefandím a ani na nich nejsem aktivní. Ale samozřejmě chápu, že neodmyslitelně patří k dnešní době, a je třeba je využívat například při náborových akcích a další propagaci. Určitě ale nemám v úmyslu zatahovat Gabču do badmintonového dění či jeho propagace, má svých aktivit až nad hlavu.
Mimochodem už dlouho vás veřejnost neviděla pospolu a objevuje se celá řada nepotvrzených informací o vašem vztahu. Jaký je tedy aktuální stav?
Omlouvám se, náš soukromý život není věc veřejná.
