Článek
Jaké jsou vaše první pocity?
Nádherné! Projet cílem první je neskutečný emoční prožitek. Pak už jenom myslíte na rodinu a děti. Byť vyhrávám i jiné dostihy, Velká pardubická je jedinečná. A to, že se mi to znovu povedlo v 38 letech, je prostě bomba. Když jsem ji poprvé vyhrál, bylo mi 25 let a myslel jsem si, že to půjde jako na běžícím páse. Tohle vítězství je velká odměna a vzpruha jezdit dál.
V roce 2006 jste poprvé triumfoval v sedle s Decent Fellow, o dva roky později pak s bělkou Sixteen. Proč se pak vaše triumfy ve Velké zastavily?
Prostě jsem byl druhý, třetí... (úsměv). Faltejsek mě zlobil pět let a dneska jsem ho porazil.
Vítěz dostihového 129. ročníku závodu Velká pardubická žokej Josef Bartoš a kůň Theophilos.
Jak Theophilos zvládl Taxis?
Perfektně, skočil super. Nevycházel mi úplně na krok, ale kůň se skvěle zachoval. Nechal jsem to na něm. Pak jsem jenom potřeboval jet trochu pasivněji, abych mu pošetřil síly. Nevěřil jsem, že by měl na trať 6900 metrů. Ale dokázal, že na to má. Zkraje několikrát dost nepravidelně vydechoval, pak se zklidnil. Říkal mi pan Váňa už na jaře, že délka tratě pro něj nebude problém, a měl pravdu.
Právě na Taxisově příkopu jste loni skončil s Vicodym. Vzpomněl jste si na to?
Samozřejmě víme, jak to skončilo, o koně jsme přišli. Žádný blok jsem ale v hlavě neměl. Slyšel jsem tenkrát hodně kritiky a nebylo to nic příjemného. Proto jsem rád, že to dneska takhle dopadlo a Taxis skočil jako nic. Jsem rád, že se to otočilo o 180 stupňů.
Co se dělo na Havlově skoku, kdy jste se o chloupek vyhnul Bridgeurovi?
Byl to problém. Já jsem to šel hodně zprava a nechtěl jsem jet vedle Bridgeura, protože jsem se bál, abych moc nepřehnal skok na Havláku, jelikož koně už nemají tolik síly. Bridgeur udělal chybu a vjel doprava, měl jsem to o vlásek a projel vedle. Měl jsem štěstí.
O Theophilovi se říká, že má rozvernou povahu a dělá mu problémy, když jede první. Jak dostih ve vašich očích zvládl?
V pondělí jsem byl ještě na práci u Váňů a už tam byl celý zpocený. Tady to bylo hodně extrémní, byla přehlídka a tam už se vařil, byl celý pod pěnou. Pak přišel opakovaný start, což byla katastrofa pro mě, ale soustředil jsem se jenom na dostih a věřil, že to snad dá. A dal.
Zhruba 700 metrů před cílem jste šel na první místo, byl to záměr?
Nasadil jsem brzo, protože tempo se mi během dostihu nezdálo. Chtěl jsem to zkusit urvat. Ale Stretton pak šel opět dopředu. S Chicnamem pak byli tak blízko, že jsem nevěřil, že bych přes ně ještě přešel. Nevím, kde vzal Theophilos tu sílu. Vypustil jsem duši a Theophilos taky.
Jak budete slavit?
No, vrtulník pro mě nepřijede (smích). Já ho ale nepotřebuju. Potřebuju jenom otevřít šampáňo a slavit s klukama.
Manželka byla při vašich minulých triumfech ve Velké těhotná. Není znovu?
Ne. (smích). Koupíme si za to nějakou pěknou dovolenou a užijeme si to v létě.
Žokej Josef Bartoš na koni Theophilos v cílí 129. ročníku dostihového závodu Velká pardubická.
U cílové roviny jste měl početný fanklub. Jak to prožíval?
Spíš jsme na sebe hulákali. Je ale skvělé, když máte takovou podporu. Byli tam kamarádi od nás z vesnice a rodinní příslušníci. Tohle mě totálně nabíjí, abych měl na lepší výkon.
Nedávno jste ovládl největší překážkový dostih v Itálii Gran Premio di Merano, teď Velkou pardubickou. Jaká je vaše další kariérní meta?
Končit ještě určitě nehodlám (úsměv). Pro Čecha je Pardubická o stupínek výš než Gran Premio. Moje další meta je docílit tisíc překážkových vítězství, zatím jich mám necelých 700.
