Článek
"K2 je hora, která prostě nedává moc šancí. Jsme trochu naštvaní," říká po návratu Radek Jaroš horolezeckou mluvou. S Petrem Maškem útočili na pákistánský vrchol po dvou letech. V hospůdce v Adršpachu se před pár měsíci definitivně dali dohromady s Martinem Minaříkem, dalším lezeckým matadorem, který tuhle horu zkoušel poprvé.
Chtěli se vrátit už na červencový koncert Rolling Stones v Praze. Domů ale dorazili o měsíc později, po skoro čtvrt roku trvající výpravě. "Osmkrát jsme se zkoušeli dostat na K2, dvakrát jsme to balili sami, šestkrát nás vymetlo počasí," popisuje krušné zážitky Jaroš. Předpověď počasí byla špatná i na poslední pokus. Podruhé se dostali do třetího výškového tábora v 7400 m. "Museli jsme to zkusit, ale sněhu bylo moc. A padající lavinu jsme nechtěli vidět zblízka. Nebezpečí se snažíme eliminovat."
Blízkost smrti
Před dvěma lety se Jaroš i Mašek tzv. Česenovým pilířem dostali do posledního tábora (8100 m). Počasí teď ale bylo horší a cesta Abruzziho žebrem se neukázala jako lehčí. "A pět potřebných po sobě jdoucích vrcholových dnů s bezproblémovým počasím bylo jen, když jsme stoupali na Broad Peak," lituje Jaroš.
Po sestupu z prvního vrcholu to přitom bylo nadějné. Ale nechtěli se hnát hned dál. "Naprudko to vzala švýcarská expedice a její německý člen na to doplatil. Zřítil se. V základním táboře měl manželku. Sama nelezla, jen tak ji vzal na čundr. Průšvih jsme registrovali brzy ráno, jeho kolega to hlásil dolů vysílačkou. Nepříjemné. Ani jsme to nepsali na naše internetové stránky kvůli nejbližším," vrací se k tísnivým chvílím Jaroš.
Na dálku vnímal i smrt z domova. Zesnul jeho táta. Rakovinu nepřemohl. "Když jsem odjížděl, věděli jsme, že už se neuvidíme. Umřel týden potom, co jsem vyrazil. Vím, co mu dlužím," z výšin se s ním loučil na dálku i po internetu.
| K2 - 8611 m n. m. |
| Leží na hranici Číny a Pákistánu v pohoří Karakorum. Je přístupná 100 km dlouhým pochodem. Ve světě je považována za nejobtížnější osmitisícovku, technicky obtížnější než Mt. Everest. Dvanáct procent těch, kteří vylezli na její vrchol při sestupu zahynulo. Z Čechů ji zdolal Josef Rakoncaj. Hned dvakrát. Ale nikdo další. Radek Jaroš by v případě úspěchu byl 13. horolezcem, který by se bez pomoci kyslíku dostal na tři nejvyšší hory: Mt. Everest, K2 a Kančendžengu. K2 na svůj vrchol ale nikoho nepustila už tři roky. |
Nevídané spojení
Výprava měla k dispozici spojení dříve nevídané. Nejen počítač, ale na čas i satelitní telefon. "Nebyl by problém dostat do civilizace i pohyblivé obrázky, technika na to je, ale někdo by to musel financovat. Už tak je to drahé, každého z nás to stojí půl miliónu a víc."
Již postup na Broad Peak (8047) přinesl těžké chvíle. "Zažil jsem noc v záhrabu. Padalo, až jsem byl po prsa ve sněhu. Seděl jsem na kameře za sto tisíc, v pětadvacetistupňovém mrazu výborně izolovala," popisuje Jaroš. Maška ničily střevní potíže. Navíc jim v jednom z táborů vítr odnesl stan s telefonem, foťákem i dalším vybavením.
"Zahlédli jsme ho pak na ledovci kilometr dole, šli jsme za ním, ale zapadl do díry, jediné široko daleko. Nedalo se pro něj lézt," vzpomíná Jaroš. I přesto se ale nahoru dostali. "Jako jediní z přítomných expedic jsme na Broad Peaku byli kompletně všichni tři, jako první Češi po Rakoncajovi."
K2 ale berou dál jako výzvu. "V horizontu nejbližších let to zkusíme. Já už asi naposled. Muslimský Pákistán není nepřátelský, ale ne tak pohodový. V miliónovém městě potkáte jen dvě baby, navíc zahalené. A pivo si tam třeba jako v Nepálu nedáte," dodává Jaroš.
