Článek
Seriál pokračuje až poslední srpnový víkend v Kazani, co během léta stihnete?
I když máme během sezóny omezený přístup k naším závodním strojům, teď nám organizátor umožnil přístup k letadlům, tak jsme ho měli na mém téměř domácím letišti v Moravské Třebové. Snažili jsme se trénovat a ladit, protože jsme se potýkali i v Budapešti s drobnými technickými problémy. Teď už je letadlo na cestě do Ruska. Stihl jsem i tréninky akrobacie a o víkendech jsem lítal po exhibicích a leteckých dnech.
V polovině sezóny vám patří třetí místo, jste spokojený?
Méně než vloni, kdy jsme od prvního závodu vedli. Teď nás potkali dvě technické diskvalifikace, kterými jsme se zbytečně připravili o spoustu bodů. Na druhou stranu mě těší ta konzistence výkonů, teď v Budapešti to dopadlo výborně. Ale závod se dá pokazit velmi snadno, musíte celou minutu letu podat výkon na hraně, kdy jste kousek od diskvalifikace…
Vloni jste skončil celkově druhý a snil o titulu. Je i letos reálný?
Bylo by hodně neskromné pomýšlet jen na první místo, ale všichni se chceme stát mistry světa. Vloni jsem o titul přišel svým posledním letem sezóny, za což jsme samozřejmě nebyli rádi, ale zkušenost to pro mě i pro tým byla k nezaplacení.
Na vedoucího Australana Matta Halla ztrácíte jedenáct bodů…
On i druhý Američan Michael Goulian létají strašně konzistentně, nedělají chyby a my teď musíme kvůli diskvalifikacím ztrátu dohánět. Teď už si chyby nemůžeme dovolit, kdyby se ta mezera ještě prohloubila, už by to bylo nesmírně těžké.
Jak zvládáte takový tlak, kdy si chybu nemůžete dovolit?
Psychika hraje klíčovou roli. Stačí být trošku víc nabuzený, máte rudo před očima, zatáhnete o tři milimetry víc za páku a místo přetížení 11,8 G uděláte 12,1, jste diskvalifikovaný a jedete domů. Druhý extrém je být moc opatrný, kdy jste daleko od bran, přetížení je malé. Zůstat ve stoprocentní koncentraci je nesmírně těžké.
Jak vypadá vaše koncentrace před závodem? Potřebujete být sám?
Moje rozpoložení se odvíjí od toho, jak se mi daří v tréninku. Když je všechno, jak má, srším úsměvy a brácha Pepa mi poslední hodinu před letem pomáhá se koncentrovat. Když se nedaří, tak na mě nikdo nesmí mluvit, koukám do zdi, analyzuju data a přemýšlím, co změnit.
Jak zvládáte sezónu fyzicky? Vypadá dost pohuble, každý kilogram je v letadle znát.
V Abú Zabí jsem byl výrazně přes váhu, tak jsem před dalším závodem v Cannes potřeboval zhubnout, což se povedlo. Teď si pohrávám s tím, jestli můžu sníst tohle nebo si dát kachnu s knedlíkem a co to udělá s váhou. Optimálně bychom potřebovali jít ještě o pár kilo dolů, ale to by při mé výšce už nebylo zdravé. Ani moje maminka není nadšená, jak teď vypadám, tak ji nebudu stresovat a budu se držet na této váze (úsměv).
Tu kachnu si můžete opravdu dopřát?
Já býval hrozně žravej, nikdy jsem nebyl sportovec, co dodržuje zdravou životosprávu. Českou stravu mám rád, nechci se o ni úplně připravit. Ale teď jsem jídelníček hodně ozdravil. Hlídám se, jsem jak modelka, dvakrát denně na váze a sleduju, co se v těle děje.
