Článek
Do Prahy dorazilo třináct z patnácti žijících medailistů z dvojice her v roce 1968, vítěz ale bohužel už jen jediný. Skokanka do vody Milena Duchková žije v kanadském Vancouveru, gymnastka Věra Čáslavská, výškařka Milena Rezková i skokan na lyžích Jiří Raška se setkání po půl století nedožili.
„S většinou olympioniků se pořád potkáváme na různých akcích, ti, na které bych se hodně těšil, tu už bohužel nemůžou být,“ zalitoval Kůrka.
Po finále libovolné malorážky na mexické střelnici věděl, že předvedl dobrý výkon. „Jen mě stál moc sil, tak jsem po poslední ráně omdlel, vše se mi motalo,“ vzpomínal. Přepočítávání výsledků pak trvalo hodinu a půl. „Dnes to střelci vidí hned na počítači, tehdy se každý terč zalepil a tři tříčlenné komise je přezkoumávaly,“ popisoval Kůrka.
Velkolepá svatba
A tak jel do olympijské vesnice, sedl si ke stolu s diskařem Ludvíkem Daňkem a netrpělivě čekal na výsledky. „Ludva říkal: Ty vole, jez, teď už s tím nic neuděláš, důležité je se pořádně nadlábnout. Jenže já se jídla ani nedotkl,“ vybavoval si. Až když přiběhl trenér s vytištěnými výsledky, začal křepčit. „Ruce mi spadly, polil jsem se. Obrovská radost,“ líčil.
V Mexiku stihl ještě odsvědčit svatbu Čáslavské s běžcem Josefem Odložilem, na níž dorazilo podle odhadů na sto tisíc lidí.
„Zase tolik mě to nepřekvapilo. Už na letišti nás vítalo asi 120 kapel, pak všude tisíce lidí na tribunách. A Věrka byla miláček publika, nikam se nemohla ani hnout. Také byly u té katedrály rozlámané mříže, jak se tam lidé hrnuli… Mexičané jsou hrozně temperamentní a bezprostřední, také to byla nádherná olympiáda,“ vybavoval si zlatý střelec.
