Článek
Kam byste tuhle sezonu zařadila?
Jako druhou nejlepší v kariéře. Olympijský Vancouver 2010 se dvěma zlaty a bronzem už asi nic nepřekoná. Ale jak skvělá byla ta letošní, tomu pořád nemohu uvěřit.
Když vám teď pouštěli sestřih z dvaceti titulů mistryně světa, co vám letělo hlavou?
Když jsem viděla záběry z roku 2007, to jsem vypadala ještě jako dítě, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Pro mne byly ty obrázky hrozně emotivní. To video bylo moc krásné.
Radost Martiny Sáblíkové po světovém rekordu na 5000 m.
Čím to, že se po Novém roce sezona, která nezačala nejlépe, takhle nádherně zlomila?
Odezněly ty bolístky, a mohla jsem všechno dělat naplno. Když cítíte, že se můžete rozjet naplno, nikde vás nepíchne, je to báječný pocit. Dík za to patří našemu lékařskému a fyzioterapeutickému týmu a vůbec všem lidem kolem mne, kteří mě povzbuzovali, i fanouškům, kteří mě neodepsali a věřili mi... Upřímně, při mých zdravotních problémech jsem už skoro nevěřila, že bych se až takhle mohla vrátit zpátky. O to víc si všechno užívám.
Po stříbrné medaili na mistrovství Evropy ve čtyřboji v Collalbu jste říkala, že máte splněno a zbytek sezony už budete jezdit jen pro radost. Napadlo vás tehdy, že té radosti bude tolik?
Nenapadlo, ale od Collalba se všechno posunulo úplně jinam. Ještě před lednovým mistrovstvím Evropy jsem měla problémy s kolenním vazem. Museli jsme ho hodně fixovat tejpy. Cvičením a úpravou tréninku se koleno dalo do pořádku. Neomezovalo mě to v posilovně, kde jsem mohla zvedat váhy, na které jsem zvyklá. Najednou se všechno srovnalo fyzicky, pak na ledě technicky a sezona dopadla takhle krásně.
Martina Sáblíková má za sebou veleúspěšnou sezonu. Lepší byla jen ta v roce 2010.Video: Sport.cz
Zkuste vybrat nejhorší a nejlepší závod právě skončené sezóny?
Nejhorší byl určitě Tomaszow, tam se mi pětka opravdu nepovedla. Ale nejlepší... To není lehká otázka... Těch bylo nakonec docela dost, ale asi to byl závod na tři kilometry na mistrovství světa v Inzellu, protože to byl nejpřekvapivější moment téhle sezóny. Nečekala jsem, že bych mohla vyhrát.
Máte dvacet titulů mistryně světa, světové rekordy, dvanáct vítězství v celkové klasifikaci Světového poháru. Kde berete stále motivaci?
Letos nebyly motivací medaile, ale touha závodit bez omezení. To se povedlo. Já mám pořád velkou motivaci, ten krásný pocit na stupních vítězů nikdy nezevšední.
Martina Sáblíková při Světovém poháru v rychlobruslení v Salt Lake City v závodě na 3000 metrů.
Za světové rekordy dává Světová bruslařská federace ISU zlaté prsteny. Vy jste prý dostala možnost místo dvou dostat jeden ale s briliantem. Pro co jste se rozhodla?
Tuhle možnost jsem dostala a vybrala si, ale co, to je moje malé tajemství. Však uvidíte... Prsteny se předávají na začátku nové sezony na první velké akci na oválu, kde byly překonány.
Když máte tak skvělou formu, přemýšlíte, že pojedete na světový rekord?
Pokud jsem zdravá a mohu normálně bruslit, je to jiný pocit, než když jdete na start s obavou, aby vás nepíchlo v koleně nebo v zádech. Pohoda v jízdě je úplně jiná, užívala jsem si pocit, že mohu všechno dělat bez bolesti. Zase mě to bavilo, z toho rekordy asi vyplynuly.
Martina Sáblíková (uprostřed) na stupních vítězů po Světovém poháru na 3000 metrů v Salt Lake City. Nalevo druhá Nizozemka Visserová, napravo od Sáblíkové třetí Ruska Voroninová.
Pomohlo vám i to, že jste v sezoně jela méně závodů, vynechávala jste patnáctistovku i občasné starty na pětistovce, kilometru nebo v závodě s hromadným startem?
Soustředili jsme se s trenérem Petrem Novákem na dlouhé tratě, ostatní jsme záměrně vypouštěli, abychom zbytečně neriskovali. Věděla jsem také, že blízko sebe mám lékaře a lidi, kteří by v případě nějakého problému okamžitě zasáhli. To je obrovská psychická vzpruha, a pak mě samozřejmě tradičně drželi ostatní členové týmu. Uvědomuji si, že tělo stárne, a potřebuje, aby mu někdo pomohl. Důležité také je, že v celém týmu je veliká pohoda.
Je sice březen, ale už přemýšlíte o začátku přípravy na novou sezonu?
Zatím to je daleko, i když trenér by asi nejraději hned začal. Už cestou z Ameriky dával tréninkové plány (smích). Ale pak řekl, že volno bude. Asi půjdeme stejnou cestou jako před letošní sezonou.
Martina Sáblíková na MS ve víceboji v Calgary.
Ale on už plánuje, že příští světový šampionát na jednotlivých tratích bude v zámoří, a vy byste mohla znovu útočit na světové rekordy...
On přemýšlí hodně dopředu. Já si užívám toho, co se povedlo. Hlavně světového rekordu na tři kilometry. Zkoušela jsem ho překonat několikrát, marně, teď se to povedlo hned dvakrát. Při tom po Calgary jsem byla hodně unavená, čtyřboj na mě nechal následky. Nebylo jednoduché dostat tělo zase do normálu. V Salt Lake City udělali skvělý led, vydržely jen dva světové rekordy, všechny ostatní padly. Visserová i Voroninová tam rozjely trojku skvěle, nemyslela jsem, že ho znovu překonám. Už při rozjezdu a prvním kole to vypadalo dobře, a povedlo se ho překonat po týdnu podruhé. Při tom držel třináct let...
Vaše maminka se bude vdávat. Pomáháte jí s organizováním svatby?
Ona si ji zorganizuje sama. Já mám jít za družičku, těším se na to.
Martina Sáblíková na MS ve víceboji v Calgary porazila celou světovou elitu.
Oženil se trenér Novák, pak váš bratr Milan, teď se vdá maminka. Neříkají vám, že je na čase, abyste se také vdala?
Naštěstí mě do svatby netlačí, chtějí, abych se věnovala tomu, co mě baví. Sama o vdavkách ještě určitě neuvažuji (smích).
Dostala jste kromě kytic, láhve šampaňského také krásný dort. Dáte si?
Samozřejmě! Já mám dorty ráda, ale dám si s mírou (smích).
Co cyklistická sezona...
Teď se těším, jak se budu projíždět na horském kole jen tak, protože nemusím, ale mohu. Závodní kolo neodepisuji, ale uvidíme... Prioritou je pro mne rychlobruslení.
