Článek
„Výsledkově nic moc, ale bodově slušný," hodnotil sobotní devatenáctou příčku zkušený pilot Jan Vrba, jenž s brzdařem Jakubem Havlínem nemá mezi dvojboby olympiádu jistou. O čtyři příčky výše byl Dominik Dvořák, jenž naopak ve „dvojkách" už získal definitivu startu v Koreji. „Jsem naštvaný. Srazila mě nervozita z velkého množství českých fandů. Chtěl jsem se ukázat a dělal chyby v řízení," nešetřil sebekritikou borec, který sice startoval už na hrách v Soči 2014, ale tehdy jako brzdař.
Dráha v Altenbergu je pro tým prakticky domácí. „Máme zde najeto hodně jízd ve srovnání s jinými," shodují se Vrba s Dvořákem. Současně je však ledové koryto kousek od Cínovce jedním z nejnáročnějších. „Považuje se za nejtvrdší dráhu světa. Jsou zde vysoce strmé zatáčky. Člověk si nepřipadá jako na bobové dráze, ale v pračce," popisoval Dvořákův brzdař Jakub Nosek.
V závodě měl český dvojbob maximální rychlost 123 kilometrů v hodině, byť dráhu bičoval hustý a vytrvalý déšť. „Pořadatelé ale utlumili chlazení, tudíž led nebyl chlupatý," vypravoval Vrba, že čerstvá voda nepůsobila problémy.
Největší adrenalin, který zažili
O den později v závodě čtyřbobů byla rychlost ještě o čtyři kilometry vyšší. Na posádky působí v některých zatáčkách přetížení až 5G. „Však se také někteří piloti do Altenbergu bojí jezdit, aby nešli na držku," říkal Jaroslav Kopřiva, člen posádky Dominika Dvořáka. Při nedělním závodě se i Kanaďané a Švýcaři dost drsně vyklopili.
„Jízda trvá skoro minutu a pořád to s člověkem v bobu hází. Nahoru, dolů, do strany. Největší adrenalin, co jsem zažil," přitakal Jan Šindelář, další z členů Dvořákovy party. „V Altenbergu to frčí hned od začátku. V každé druhé zatáčce se dá spadnout a je třeba jet opravdu přesně. A šikany se musí najíždět v rozmezí pěti centimetrů, jinak je člověk o hodně pomalejší," vysvětloval Vrba.
Na nový stroj by se mohli jen chodit koukat do garáže
Společně s kumpány vyrazil do nedělních bitev čtyřbobů po noci na ubytovně Jugendherberge, už tradičním útočišti při SP v Altenbergu. Na pokojích jsou palandy, tudíž bobisté nezřídka nocují na matracích umístěných na podlaze. Sociální zařízení je společné na chodbách. „Není to luxus, ale netrpíme. A je tu hodně jídla, což je důležité," smál se Kopřiva. „Tyhle podmínky nás nelimitují. Jde o závodní materiál, nikoliv o místo spánku," připomínal Nosek.
I tam však Češi zaostávají. Zatímco elitní německá posádka po loňském triumfu na MS před olympijskou sezónou vyměnila bob za nový, české posádky disponují stroji pamatujícími už dvoje olympijské hry. „Mohli jsme koupit jeden nový, jenže stál čtyři milióny. Tudíž bychom se na něj jednu sezónu chodili jen dívat do garáže," usmál se hořce Šindelář. Roční rozpočet českého týmu, který tvoří deset bobistů, trenér, mechanik a fyzioterapeut se pohybuje v rozmezí od tří do tři a půl miliónu korun. „Elita je na desetinásobku. Spíš výše," připomínal Kopřiva.
I tak se Češi v neděli pod záplavou českých vlajek lemujících mezi několika tisícovkami fanoušků trať v Altenbergu přiblížili snu o dvou pozicích pro hry v Pchjongčchangu i ve čtyřbobu. Kvarteto Vrba, Stokláska, Suchý, Egydy s jistotou startu na ZOH bylo šestnácté, o pozici hůře dojeli Dvořák, Kopřiva, Novák, Nosek. „Snad Pchjongčchang klapne. Bylo by to obrovské zadostiučinění," doufal Dvořák.
