Článek
„Šaty oblékám tak pětkrát do roka, spíš z lodiček už trochu bolí nohy,“ hlásila Samková. „Ale ty záběry byly dechberoucí. Pamatuju si, jak jsem v roce 2006 takhle koukala na Katku Neumannovou, z toho leze mráz po zádech. I mým trenérům, kteří jsou jinak tvrďáci, podle mě lehce ukápla slza,“ usmívala se Samková po shlédnutí své zlaté jízdy ze Soči.
I když si většina zimních sportovců užívá v dubnu vzácných chvil volna, myšlenkám na vrchol příštího roku se nešlo ubránit. „Ta atmosféra na mě dýchla hodně,“ přikyvovala Sáblíková, pro níž bude Pchjongčchang už čtvrtou olympiádou.
„Snažila jsem se na hry během pauzy vůbec nemyslet, ale tohle v člověku probudí myšlenky na to, co ho čeká. A musím říct, že jsem se začala i těšit,“ ujišťovala trojnásobná olympijská vítězka.
Moře i koně
Do slavnostního zahájení zbývá ještě téměř deset měsíců, proběhne 9. února 2018. „Jenže těch deset měsíců uplyne jako voda, člověk už musí směřovat všechno k olympiádě,“ ví Sáblíková, která během tréninkového volna stihla pobyt u moře i lázně v Třeboni, kde dávala dohromady bolavé koleno. „Teď už běhám, jezdím na kole a nabírám fyzičku,“ hlásí.
Samková ještě odpočítává poslední dny posezónní dovolené. „První trénink v posilovně mám 5. května. Teď jsem trávila hodně času u koní, byla na kratší dovolené v Českém Švýcarsku, chodím po kavárnách a užívám si, že nemusím nic extra dělat,“ libuje si.
