Hvězda s třemi olympijskými zlaty překonala dobu utrpení a sní o desátém titulu

„Ještě pořád nemohu uvěřit, že jsem trojku vážně vyhrála," vykládala po pátečním tréninku. „Nikdy v životě mi negratulovalo tolik trenérů a závodníků z Nizozemska," říkala s úsměvem jednatřicetiletá česká reprezentantka, jaký poprask v dějišti šampionátu způsobil její triumf.

Zejména pak v táboře rychlobruslařské velmoci, kde po výkonu De Jongové počítali se zlatem. „Je jí teprve třiadvacet, ještě má všechno před sebou," konejšila soupeřku o osm let starší česká rychlobruslařská hvězda pyšnící se třemi olympijskými zlaty.

Poslední dvě sezony v jejím podání měly k ideálu kvůli zdravotním patáliím daleko. Trojnásobnou olympijskou šampionku trápilo koleno, pak se přidala záda. „Bruslení je pro mě srdcovou záležitostí. Když se mu mohu věnovat bezbolestně, naplňuje mě. A vděčím spoustě lidí kolem sebe, že po problémech z minulé i předminulé sezony se vše podařilo stabilizovat."

Mnohdy musela překonávat bolest. Potřebovala i koňskou dávku vůle a sebezapření, když mnohdy bruslila zraněná. I tak vydřela stříbro na ZOH 2018, z MS v Kangnungu 2017 brala titul na 5000 metrů a stříbro ze závodu na 3000 metrů. „Jenže jsem neměla na ledě radost jako nyní. Jde o puzzle, které se musí složit. A tady v Inzellu vše zapadlo do sebe. Pohyb na ledě mi zase dává nějaký smysl. Nic mě nebolí, psychicky jsem v pohodě," lebedila si po posledním tréninku před útokem na desátý titul z pětikilometrové v trati.

Rozdávala úsměvy. Vykládala, jak si po výhře na tříkilometrové distanci dopřála dvě večeře. „Nejprve z thajské restaurace, pak z čínské," culila se. Těšila se na shledání s bratrem, jehož neviděla týdny. A doufala, že společně v sobotu odpoledne oslaví celkově už devatenácté zlato z MS. „Neberu si do hlavy, kolikátý titul mohu získat. Ale nepůjdu na start, že to chci jen nějak odjet," potvrzovala Sáblíková, že už je dávno minulostí doba, kdy závod hlavně protrpěla.