Článek
Halda je vysoká 44 metrů. Sulovský by na ní musel vyběhnou téměř 200krát, aby dosáhl převýšení jaké má K2. "Děláme to hlavně kvůli nezpevněnému povrchu. Kromě kondičky tak připravujeme na velkou zátěž i klouby," vysvětlil horolezec.
Na kopec nedaleko centra moravskoslezské metropole běhá v plné polní - s batohem na zádech a hůlkami v ruce. "Ještě obtížnější by to bylo s mačkami na nohách. To by ale musel být sníh," řekl s tím, že letošní zima jej zklamala i v souvislosti s přípravou na expedici. Když se totiž na stejnou horu připravoval v roce 2005, otužoval se v zimě v rybnících nedaleko Ostravy. Letos se koupat nechodil. Plavání v takovém teple mu připadá pro horolezce nedůstojné.
Posledním stravovacím hitem byla jahodová dřeň
Na cestu s devítičlennou výpravou se vydá 20. května. Návrat domů plánují začátkem srpna. Už nyní přesně ví, s kým bude po celou dobu spát ve stanu. Vyděděncem skupiny jako tradičně bude manekýn a nejmladší člen výpravy Josef Lukáš. Nikdo jiný z týmu s ním spát nechce. Ve vysokých nadmořských výškách si totiž pochutnává hlavně na tvarůžkách a jejich aroma ostatním horolezcům moc nevoní.
"Já už mám z předchozích výstupů mrazem tak poškozený čich, že mi to nevadí a klidně ho do stanu vezmu," vysvětlil Sulovský s úsměvem. Dodal, že ve vysokých horách se většina horolezců potýká s nechutí k jídlu. Všichni si proto vezou to, co mají rádi. "Josef jí tvarůžky. Já zase dávám přednost výhradně masu," vysvětlil. Při minulé cestě se podle něj hitem stala jahodová dřeň.
"Vzal jsem asi deset kilo jahodové dřeně v prášku. Když se to smíchalo s vodou, vzniklo jahodové pyré. Na mrazu z toho pak byla dřeň," řekl. Dodal, že netušil, jaký poklad veze. Po prášku se jen zaprášilo. "Během několika týdnů jsme všechno snědli," dodal.
Pokud Sulovský či někdo z jeho týmu na vrchol K2 vyleze, bude teprve druhým Čechem, kterému se to podařilo. Nejobtížnější horu světa, jak se K2 říká, totiž dosud zdolal jen Josef Rakoncaj, jemuž se podařilo vystoupit na vrchol dokonce dvakrát.
