Článek
Jak těžká byla tahle expedice ve srovnání s vašimi předešlými do Himálaje?
Byl jsem tentokrát na vše sám. Jiná byla taktika lezení, fyzicky to bylo náročnější. Jindy půlku věcí táhne kámoš, teď jsem si třeba vařič i plyn musel nést sám. Dohromady asi pětadvacet kilo. Šerpové batoh potěžkali a uznale kývali.
Ale původně měla výprava vypadat jinak…
Mělo nás být šest, ale kluci byli vázáni na Zdeňka Hrubého (častý Jarošův souputník – pozn. red.), který kvůli práci nemohl. Bavili jsme se o možnosti jet až na podzim. Jenže Zdeněk by třeba zase řekl, že nemůže, a přišel bych o celou sezónu.
Nakonec jste se přesně na narozeniny odměnil dokončením výstupu…
O tom jsem snil. Loni jsem se trefil těsně vedle, na Prvního máje. Je to na výstup relativně časný termín, ale tentokrát to vyšlo.
Je vám pětačtyřicet. Zmáknete jako první český horolezec i zbylé osmitisícovky?
Je to dobře rozdělaný. Budu se snažit, ale nejsem tím vázaný. Když to nepůjde, tak to nepůjde. A věk? Kvůli nějakým problémům můžete skončit třeba už v pětadvaceti. Lhal bych, kdybych říkal, že to nechci dotáhnout, ale mám i jiné lezení než osmitisícovky. Třeba skalní.
V cestě je i K2, o kterou jste se pokoušel snad čtyřikrát…
Nijak zvlášť to neřeším. Nejbližší cíle jsou asi Gašerbrum I a II. Tam bych chtěl příští rok. Nebo na Annapurnu. Ale spíš na ty první dva vrcholy, tam se leze až v létě a já bych na jaře chtěl na Korsiku na divokou vodu. Teď jsem litoval, že jsem po Manaslu nestihl i Lhoce. Byl jsem aklimatizovaný, byl čas. Ale je to i o penězích. Stojí to hodně. Když přijde sponzor a dá deset miliónů, lze to stihnout třeba i za dva roky. Ale to je science fiction.
Potkal jste někdy slavného Reinholda Messnera či někoho, kdo ho následoval ve zdolání všech 14 osmitisícovek?
Messnera ne. Ale když jsem byl loni na Dhaulágiri, dotáhl to jihoamerický kámoš Ivan Vallejo. Zatím jako poslední.
V Messnerových dobách bez mobilů a jiných vymožeností to muselo být větší dobrodružství. Nelákalo by vás to?
Dobu neposunu. Technika jde ale hodně dopředu. Pamatuju, že při mých prvních pokusech to bylo tak, že expedice odjela, nikdo pak o ní nevěděl nic až do návratu. Má to plusy i minusy. Teď řešíš, když se vybije mobil, nejde něco poslat, není spojení. Je z toho pak třeba i panika.
Přes internet jste z kopce hlásil potíž se zubem…
Už je venku, byl prasklý kořen, něco se tam dostalo. Teď jsem pod antibiotiky. A prsty si ohřeju za týden v moři na Sardinii. Budu i lézt, ale bude to spíš dovča.
Jak jste se dával dohromady v prvních dnech po návratu?
První, co jsem doma udělal, bylo, že jsem nastartoval motorovku a řezal dřevo na zimu. A pracoval jsem na zahradě. Je velká, zahradníka nemáme. To jsem teď já.
Kdysi jste řekl, že jste měl být zahradním architektem…
No jo a teď už mě to i baví.
Ale jste profesionálním horolezcem. Je to splnění snu?
Je i není. Ale nejde jen o lezení. Na vrchol táhnu spoustu krámů, foťák, kameru, i ve špatných podmínkách. A pak to musím prodat. Dělám přednášky, kalendáře. V tom hlavně je ta profi stránka.
| Dobyvatelé osmitisícovek |
| Češi: Jaroš 9 vrcholů, Rakoncaj 8, Minařík 8, Hrubý 7. |
| Jaroš zdolal Mt. Everest (rok 1998 – 8848 m), Kančendžengu (2002 – 8586), Broad Peak (2003 – 8051), Čo Oju (2004 – 8188), Šiša Pangmu (2004 – 8027), Nanga Parbat (2005 – 8126), Dhaulágiri (2008 – 8167), Makalu (2008 – 8485), Manaslu (2009 – 8163). Zbývají K2 (8611), Lhoce (8516), Annapurna (8091), Gašerbrum I (8080) a II (8034). |
| Všech 14 vrcholů zdolalo 14 lidí, první v roce 1986 Ital Messner ve svých dvaačtyřiceti, navíc bez kyslíkového přístroje (stejně jako 6 dalších). Jako nejmladší, do svých 33, to zvládl Mexičan Carsolio (1996), jako nejstarší jednapadesátiletý Martini z Itálie (2000). |
