Článek
Po třech letech jste znovu na mistrovství světa v závodě na 3000 metrů vybojovala zlato. Jak velkou euforii prožíváte?
Našla bych ráda správná slova, ale je to těžké. Prostě nemožné. Když jsem za časem u vlastního jména na výsledkové tabuli viděla jedničku, nechtěla jsem věřit. Užívala jsem si to, mám obrovskou radost.
V okamžiku, kdy jste vstupovala na dráhu, dvě soupeřky pokořily hranici čtyř minut, což je výjimečný čas. Honilo se vám hlavou, jak těžká cesta k medaili vás čeká?
Byla jsem v hodně složité pozici. Jasně, bála jsem se, jestli vůbec budu medaili mít. Ale měla jsem super náladu. Je složité za takových okolností jet, protože šlo o strašně kvalitní časy. Na druhou stranu v tréninku jsem jezdila tak, že jsem věřila v atakování hranice čtyř minut. Po startu jsem se bála, že budu pomalá. Ale pak mi trenér hlásil časy jednotlivých kol a já si v hlavě spočítala, že bych měla jet pod čtyři minuty a hned se mi jelo lépe.
S čím vás vyprovázel na start závodu trenér Petr Novák?
Řekl mi jen, že mám na zlato! V danou chvíli jsem byla moc ráda a potřebovala jsem slyšet, že věří v moje schopnosti jet pod čtyři minuty.
Vybojovala jste osmnáctou zlatou medaili z mistrovství světa, celkově už pětadvacátou ze šampionátu. Jak se takový výčet poslouchá?
Po všech problémech v minulých letech řadím zlato z trojky v Inzellu hodně vysoko. Nevím kam až vlastně. Když jsem projela cílem, byl ten pocit opravdu neuvěřitelný. Měla jsem slzy na krajíčku, cloumaly mnou obrovské emoce. Nedoufala jsem, že ještě takové zažiju.
Po projetí cílem jste triumfálně vystřelila ruce ke stropu haly, pak absolvovala polovinu oválu s pažemi široce rozpřaženými a cílovou rovinku s vlajkou nad hlavou. Kdy jste naposledy prožívala stejnou radost?
Možná na olympijských hrách v Soči. Tady bylo všechno bezvadné. Kolečko na oslavu triumfu jsem si užila obrovským způsobem. A dlouho nemohla uvěřit, že jsem fakt první. Na stupních, později před televizními kamerami. Jen těžko budu usínat, jak se mi vše bude honit hlavou.
Dopřejete si něco za zisk zlaté medaile? Bude alespoň drobná odměna i s vidinou sobotního závodu na pět kilometrů?
Největší odměna je na mém krku v podobě zlaté medaile. Já fakt nemohu uvěřit, že ji mám. Nechci říct, že je trojka těžší než závod na pět kilometrů, ale radost je fakt nepopsatelná. Po všech těch potížích mám prostě splněno.
