Článek
Karolína Erbanová porazila v Heerenveenu celý zbytek sprinterské Evropy.
Karolína Erbanová se raduje! V Heerenveenu se stala rychlobruslařskou mistryní Evropy ve sprinterském víceboji.
Radost Karolíny Erbanové, novopečené mistryně Evropy ve sprinterských vícebojích.
Rychlobruslařka Karolína Erbanová se stala mistryní Evropy ve sprintu.
Tušila jste ve dnech předcházejících šampionátu, že vaše forma je výjimečná?
Nevěděla jsem, co očekávat. Měla jsem pár měřených tréninků, kdy jsem si říkala, že je vše na dobré cestě a ve výsledkové listině bych se měla posunout. Nicméně trénink a závod je něco jiného. Na člověka dolehne nervozita, navíc je plný stadión. Aspektů ovlivňujících výkon je vážně hodně.
A vás nepřepadla nervozita po sobotě, kdy jste byla v čele průběžného pořadí a sahala po titulu?
V noci ne, protože jsem si do hlavy nepouštěla žádná čísla. Ve sprintu se situace může rychle změnit, což jsem si velmi dobře uvědomovala. Ale když jsem byla v čele i po nedělní pětistovce, tak jsem před tisícovkou byla nervózní. Uklidňovala jsem se tím, že za pět minut budu vědět, jak to dopadne. A také jsem si dodávala odvahu, že na tom mám: Tři tratě jsi zajela, tak ještě dvě kola, to přece nic není.
Kdy jste začala věřit v zisk titulu?
Byla jsem pokorná, ale první den vyšel úžasně. Nicméně mi bylo jasné, že jeho opakování bude hrozně těžké. Před závěrečným kilometrem jsem věděla, že Jorien Ter Morsová zajela dobrý čas. Tak jsem si říkala: Musíš do toho šlápnout, abys nahnala body.
A byl z toho rekord dráhy Thialf...
To jsem nečekala. Ale pětistovky se mi velmi povedly. Nicméně na rekord jsem vážně nemyslela.
Jak vám znělo při vyhlášení oslovení mistryně Evropy?
Úžasně! Jsem jako ve snu. Ani jsem si neuvědomila, že budou hrát hymnu. Divila jsem se, proč si všichni stoupají. Byla jsem vyplašená. Úplně mi vypadla slova. Ale rychle jsem se chytla a náramně si zpívání hymny užila. Vlajka byla na nejvyšším místě, což byla nádhera. Zvláště tady na stadiónu, který je pro mě prakticky domácí, a fanoušci jsou zde fantastičtí.
Ze všech startů na víkendovém mistrovství Evropy máte druhé místo, v součtu to stačilo na první...
Já matematiku neměla nikdy ráda, takže s touhle rovnicí jsem maximálně spokojená.
Bezprostředně po sobotním programu jste skočila do náruče nizozemského trenéra Dennise van der Guna, s nímž jste se v neděli při cestě ke stupňům vítězů políbila. Na ledě vás ovšem koučoval šéf české reprezentace Petr Novák. Jak je vše koordinované?
Dennis je můj osobní trenér, Petr je reprezentační trenér a já závodím za Česko, čímž je vše dané. České rychlobruslení je ve srovnání s velmocemi jako Norsko, Rusko či Nizozemsko malé, takže když stojíme proti ostatním zemím, měli bychom držet pospolu.
Je zisk titulu mistryně Evropy zadostiučiněním po letech, kdy výkonnost kolísala?
Ano. První rok po odchodu za tréninkem do Nizozemska jsem udělala dvě bronzové medaile na mistrovství světa, minulý rok jsem se trápila s materiálem a nesedělo mi ani bruslení. Nyní jsem ohromně nadšená.
