Článek
S týmem Josefa Váni mladšího vyrazil na pětitýdenní mítink do Cagnes-sur-Mer, z něhož se vrací až v polovině ledna. „Dostihy jsou tady 23. i 25. prosince, na Štědrý den navíc závodím ještě v Trevisu, takže přijet na otočku domů nezvládnu. Svátky tedy budou takový nijaký. Oslavím je s Pepčou na pokoji, možná koupíme nějakej umělej stromek," líčí z Francie elitní překážkový jezdec.
Byť původně zamýšlel, že by jeho nejbližší dorazili do městečka poblíž Nice za ním, vzhledem ke koronavirovým opatřením ale od záměru upustil a s rodinou je ve spojení alespoň přes komunikační prostředky. „Mluvíme spolu přes skype. Děti to nesou dobře, ale manželka prožívá Vánoce víc než já a mrzí ji, že nejsem doma. Ještě se s tím úplně nevyrovnala," utrousil trojnásobný šampion Velké pardubické steeplechase.
Vánoční zvyky v zemi galského kohouta oželí, na pouštění lodiček z ořechů nebo rozkrajování jablek se určitě nechystá. „Tradiční věci moc nedodržuju, ani neplánuju, že bych do večera nejedl, abych viděl zlatý prasátko, protože hladovku držím mockrát do roka," vykládá 39letý žokej. Odlišné bude tentokrát také vánoční menu, při standardním průběhu si na Štědrý večer rád pochutná na lososovi, kterého upřednostňuje před kaprem.
„Mám 24. prosince dostihy, takže si kvůli váze nic moc dát nemůžu. Ale říkali jsme s Pepou, že si uděláme přes svátky bramborový salát," tvrdí Bartoš. Vařečky se přitom chopí právě Váňa. „Pepča je náš šéfkuchař," připomíná s úsměvem kulinářské schopnosti syna dostihové legendy, jenž se po úspěšné kariéře žokeje vydal na trenérskou dráhu.
Žokej Josef Bartoš v sedle Theophila (vpředu) v cíli loňské Velké pardubické steeplechase.
Ostatně vznešenou atmosféru se o Vánocích aspoň symbolicky snaží jezdci dopřát i koním. Boxy ve stájích se zdobí větvemi, nechybějí ani pamlsky. „Když jsem dělal u táty ve stájích v Nebuželích u Mělníka, tak jsem ke každýmu koni zašel a dal mu jablka nebo mrkve," říká Bartoš. Nejkrásnější svátky v roce stráví pracovně a bujarých radovánek si neužije ani na Silvestra. Už na Nový rok totiž opět oblékne rajtky.
Natržený meniskus
Času nemá nazbyt. S koňmi stáje Scuderia Aichner SRL zatím ve Francii posbíral několik dotovaných umístění. „Máme tu dvanáct koní. Pokud budou zdraví, měl by každý zvládnout dva až tři starty," hlásí borec, jenž na konci září v Meranu obhájil triumf v prestižním Gran Premiu. Euforická oslava ho však v Itálii zabolela. V cíli se rozhodl pro Dettori jump, tedy skok ze sedla snožmo na zem, a dopad měl pro jeho koleno nepříjemné následky.
S natrženým meniskem a rozštíplou chrupavku zamířil o tři dny později na operační sál, čímž přišel o šanci na obhajobu titulu ve Velké pardubické. Až do listopadu si tak nechtěně „zařídil" delší dostihovou pauzu.
„Koleno je naštěstí, co se týče funkčnosti, už úplně v pořádku," oddechl si Bartoš, který si při svém listopadovém comebacku dočkal hřejivé náplasti. V Miláně si připsal na konto dvě vítězství. „Když jsem začal zase jezdit, ohyb byl docela těžkej a ani teď ještě nohu úplně neohnu, ale už mě tam nic netahá," těší muže, jenž aktuálně zápolí s Janem Faltejskem o vítězství v italském šampionátu.
