Hlavní obsah

Dřela, až se jí chtělo zvracet! Sáblíková v zasněžené Itálii likvidovala fyzické manko

Erfurt

Generálka na olympijské hry je tu! Alespoň pro rychlobruslařskou superstar Martinu Sáblíkovou. Třicetiletá česká reprezentantka šest týdnů nezávodila. Od prosincového vystoupení v Salt Lake City se prvně představí v maximálním nasazení až během nadcházejícího víkendu při Světovém poháru v německém Erfurtu. A pro majitelku třech zlatých medailí z bojů pod pěti kruhy půjde o poslední test před únorovým vystoupením na ZOH v Pchjongčchangu.

Foto: Milan Malíček, Právo

Martina Sáblíková.

Článek

V jakém rozpoložení jste dorazila do Erfurtu?

V docela dobrém, byť zdravotně je to pořád jako na houpačce. Chvilku dobré, chvilku nikoliv. Nyní jsem byla tři týdny v Itálii, kde jsem odtrénovala všechno, co jsem měla. Občas jsem šla hodně přes bolest, ale občas jsem postižené partie skoro necítila.

Podařilo se během série vyšetření zjistit, co přesně vaše problémy způsobuje?

Oběhala jsem hodně doktorů. Trable se skládají ze dvou věcí. Trápí mě částečný výsun ploténky, který mi zasahuje do nervů vedoucích až do nohy. Jde o dlouhodobou věc, jež se snažíme upravovat cvičením. Druhým problémem bylo zablokované esíčko, ale to se podařilo odblokovat v Salt Lake City.

Zvyšuje se bolet v přímé závislosti na narůstajícím objemu v tréninku?

Nejvíc zraněným partiím asi dává zabrat najíždění do zatáček. Ale horší je posilovna, když si zkouším dát víc, než bych měla.

Limituje vás tedy zranění při tréninku na ledovém oválu?

Je tam nějaká bolest, přes kterou prostě musím jít. V určité fázi tréninku, když jezdím hodně ostré tempo, je hodně těžké s tím bojovat. Ale zatím se to nějak dá.

Které momenty v tréninku na oválu jsou pro vás nejkritičtější?

V průběhu sezóny to při tréninku první tři, čtyři kola šlo a pak se bolest zhoršovala. Nemohla jsem dojet. Teď se mi někdy jede na ledě tak, že záda skoro necítím. Ale někdy mě to bolí neuvěřitelně první tři kola, pak to odejde a necítím nic celých dvanáct kol. Nicméně musím přiznat, že občas je bolest vážně hodně velká. Nevěděla jsem, že něco může takhle bolet!

V prosinci jste nemohla vůbec posilovat a skákat. Už je situace lepší?

Už pár dní před mistrovstvím Evropy před dvěma týdny jsem řekla, že už na všechno kašlu a budu dělat všechno normálně. Prostě jsem se do tréninku položila, a když to bolí, tak to bolí...

Pochvalujete si s odstupem rozhodnutí necestovat do Ruska na mistrovství Evropy?

Všichni ví, že jsem hodně dlouho nemohla naplno trénovat. Tréninkové manko bylo velké, ale já se aktuálně cítím dobře. Teď jsem v Itálii trénovala v objemu, na nějž jsem předchozí tři měsíce vůbec nemohla pomyslet. Hodně jsem trénovala na kole. Na oválu jsem za klukama jezdila hodně ostré tempo. Někdy jsem dřela tak, že se mi chtělo až zvracet. Dostala jsem se na časy, které jsem jezdila vždy. Trenér mi dokonce říká, že někdy je to až moc rychlé. Z hlediska fyzického výkonu na tom nejsem vůbec špatně. Uvidíme, jak budu vypadat při závodě v Erfurtu.

Budila jste při cyklistickém tréninku ve sněhem zasypaném Collabu hodně velkou pozornost? Tamní podmínky přece nejsou pro přípravu na kole momentálně ideální?

Někdy prší, někdy sněží, ale já nemám na co čekat. Nicméně zdaleka jsem nebyla jediná, kdo jezdil. Jednou jsem dokonce sjížděla po silnici a najednou z lesa, kde bylo čtyřicet čísel sněhu, vyjel nějaký cyklista. Tak jsem si říkala, jestli si ze mě dělá srandu.

Máte už jasno, v jakých závodech se v Erfurtu představíte?

Rozhodnu se podle aktuální situace. Stoprocentně pojedu v neděli závod na tři kilometry. O startu v sobotní patnáctistovce bude jasno v pátek večer.

Berete vystoupení v Erfurtu i jako pomyslný vzkaz soupeřkám, že i přes všechny trable s vámi musí pro olympijské hry počítat?

Vůbec ne. V Salt Lake City jsem byla druhá o čtrnáct setin, což s ohledem na tehdejší zdravotní stav nebylo vůbec špatné. Navíc je složité hádat, s čím kdo tady v Erfurtu nastoupí. Někdo má v nohách mistrovství Evropy, jiní jej vynechali. Ale hlavně už všichni mají v hlavách Pchjongčchang. Na konci února nikoho nebude zajímat, jak jsem jela v Německu, ale jestli mám medaili z olympijských her.

Takže z osobního hlediska nejde o žádnou bitvu o sebevědomí?

Chci hlavně zjistit, jestli budu schopná držet tempo, protože v tréninku je vše přeci jen jiné. Ač se člověk hecuje sebevíc, atmosféru závodu nenavodí. Odraz je jiný, nemůžete bolavým partiím ulevit. Navíc nevím, jak moc po velkém tréninkovém objemu bude reagovat tělo. V pátek jsem se na ledě cítila celkem fajn. Nicméně odpoledne jsem absolvovala standardní trénink na kole. Prostě chci říct, že se nepřipravuji na světový pohár. Jediné datum, které nosím aktuálně v hlavě, je desátý únor, kdy pojedu tříkilometrový závod na olympijských hrách.

Související témata: