Článek
Jak těžké bylo nahecovat se k tréninku v sezoně, kdy jste přišel o velké závody?
Pro mě jsou závody obrovská motivace, takže jsem to ani v tréninku nehrotil. Už když nám na jaře odložili mistrovství Evropy, tak jsem zvolnil a moc nevěřil, že by se konalo aspoň na podzim. Doléčil jsem zranění, na což předtím nebyl čas, a dal se do kupy, hlavní motivací byla stejně olympiáda. A k ní mám snad našlápnuto dobře.
Jak teď vidíte své šance na třetí olympijskou účast?
Aktuálně jsem v redukovaném pořadí kolem osmého místa, které zajistí automatický postup, ale bude záležet na poslední soutěži, kterou má být mistrovství Evropy. To může pořadím zamíchat, já už si můžu jen polepšit, záleží i na ostatních.
Mezi zraněními, která jste doléčil, jsou i ramena, s nimiž jste se dlouho trápil?
Přesně tak. Pomohl volnější režim, doplňky i kompenzace. Největší zásluhu na tom má moje snoubenka fyzioterapeutka. Ta mě dokáže donutit do věcí, k nimž bych se těžko dokopal.
Takže vám roční odklad olympiády tolik nevadil?
Snažím se na tom hledat to pozitivní. I když je to doba na houby, plná nejistoty a náročnější na motivaci, snažím se ji využít pro sebe, protože další olympiáda v roce 2024 už bude daleko…
Je každý rok vzpěračské dřiny navíc znát?
Cítím ho, tělo tolik nevydrží. Dál trénuju intenzivně, ale třeba v menších celkových objemech nebo trochu jinak, abych se na Tokio připravil. Sice jsou ve špičce i vzpěrači kolem pětatřicítky, ale nastupuje čím dál víc mladších koní, které není snadné prohánět.
K čemu ještě jste využil volnější rok? Dřív jste pořádal různé vzpěračské semináře…
Na ně jsem neměl tolik čas, protože pracuju ještě jako trenér v posilovně, kde vedu soukromé tréninky, trochu podnikám a samozřejmě k tomu musím sám trénovat…
Koho trénujete? Vzpěrače, nebo spíš zájemce z řad hobbíků?
Mám hlavně hobbíky, kteří se věnují cvičení CrossFit a chtějí se někam posunout, ale je tam i pár lidí, kteří by chtěli v budoucnu závodit taky ve vzpírání.
Pozice vzpěračského trenéra někde v klubu by vás nelákala?
Mě baví pracovat s lidmi, vidět, jak se zlepšují. Ale upřímně, práce trenéra v klubu není finančně zajímavá. Náš sport nejde dělat pro peníze, ale z něčeho žít musím. Je vidět, že máme úspěšnou mládež, ale pak jí chybí drajv a bohužel i trenérská kvalita. Starší generace trenérů bývá zaměřená jen na vzpírání a neřeší kompenzace, doplňková cvičení, fyzioterapii. Pak přicházejí zranění z přetěžování, taky mě to po dvacítce dohnalo. Dneska už se vzpírání řeší v širších souvislostech, což je správná cesta, ale většina trenérů spíš pracuje na sebe pro klienty, kteří si to zaplatí. Možná to zní blbě, ale často platí, že co je zadarmo, nestojí za nic.
Příští rok už byste měl mít opět nabitější, kromě sportovních vrcholů vás čeká i svatba s přítelkyní Kristínou…
To je ideální scénář, olympiáda a pak svatba. Zatím všechno plánujeme po Tokiu, i když v tuhle chvíli najisto nevím, jestli bude a já se nominuju. Přinejhorším si do podzimu počkáme.
