Článek
Ještě s vámi po vítězství cloumají emoce, nebo už jste si na první místo zvykla?
Vůbec ne. Naopak ještě víc mě to udivuje, přišlo mi nereálné, že bych mohla zase vyhrát.
Říkala jste, že vám triumfy z loňské zimy přišly jako souhra náhod. Už si to nemyslíte?
Je pravda, že dnešní závod byl specifický, vlastně spíše střelecký, protože bylo jasné, že každý chybný zásah vás sesune o dost dolů. V dalších závodech bude důležitější běh a to už podle mě žádná sláva nebude. V mix štafetě jsem si přišla unavená, neběželo se mi dobře. Také trenér Ondra Rybář říkal, že ten první Světový pohár bere spíše na rozzávodění a forma má přijít až ve druhé části sezóny. Ale teď se mi běželo mnohem líp, hlavně první dvě kola.
Ale v posledním kole jste obdivuhodně stáhla náskok Slovenky Kuzminové.
Po poslední střelbě mi hlásili, že ztrácím devět vteřin. Přišlo mi úplně nereálné, že bych to mohla smazat, ona je fakt dobrá běžkyně. Asi jsem měla o dost lépe připravené lyže, jinak bych nemohla na třech kilometrech stáhnout tak velký kus. V běhu jsem si nevěřila, trénink byl poslední dobou náročný. I v cíli jsem počítala s tím, že mě ještě někdo může ohrozit.
Původně se mělo jet už ve středu, ale silný vichr to neumožnil. Byla jste ráda, že se závod přesunul do regulérnějších podmínek?
Spíš mě to mrzelo kvůli servisu, který brzo vstával, zkoušel mázu, ani se nestíhal najíst a pak ten závod zrušili. Já už měla lyže na startu, vrchní servisman mi hlásil, že máza bude super, všichni jsme byli namotivováni. Člověk si říkal, že už mohl mít jeden závod za sebou, ale ty podmínky byly takové, že kdo by trefil aspoň jeden terč, byl by borec. Nebylo reálné v tom střílet, ten vítr by snad odnesl i člověka…
Předpověď nebyla příznivá ani na čtvrtek, ale nakonec se zdálo, že vítr závod příliš neovlivňoval.
Dneska to bylo mnohem příjemnější pro psychiku, nerozhodovala náhoda a kdo kdy přijede na střelnici.
Před závodem jste si proti stresu dala čokoládu. Byla jste hodně nervózní?
První závod je vždycky nejtěžší na psychiku, protože nikdy nevíte, co od sebe čekat, kam se zařadíte.
Neuděláte teď z čokolády vítězný rituál?
Já už to trochu praktikovala minulý rok. Jsem hrozně na sladké, miluju dorty, tak si asi dám něco i příště. Ale nesmím to moc přehánět, aby mi to aspoň trochu jelo. (směje se)
Bylo pro vás důležité uspět hned v úvodu sezóny po letním přechodu do mužské tréninkové skupiny, aby se neobjevily pochybovačné hlasy, že jste neudělala dobře?
Kvůli mně by mi to nevadilo, spíš by mi to bylo líto kvůli trenérovi. On pro nás dělá spoustu práce, jsme mu strašně vděční a tohle je nejlepší forma, jak se mu odměnit. Je mi jasné, že ne všechny závody budou takhle super, ale teď na něm bylo vidět, jakou má radost.
Už jste Ondřeje Rybáře někdy viděla tak spokojeného?
Viděla, třeba když vyhrál Jarda Soukup medaili na mistrovství světa.
Už v pátek se jede v Östersundu sprint. Bude těžké najít dost sil?
Uvidíme, vloni se mi stalo, že jsme jely tři dny po sobě a nejlíp mi sedl ten třetí závod. Někdy to člověk nese statečně a zapomene, co ho bolí. Ale rozhodovat bude běh, takové naděje si nedělám.
Klíčové pro vás asi bude teď zůstat zdravá, když Veronika Vítková bojuje s nemocí a Michal Šlesingr dokonce dostal antibiotika a v Östersundu závodit nebude…
Michala je mi moc líto, je to strašně fajn kluk. Snad se to zlomí, na olympiádu bude fit a ještě nám všem ukáže, jak se dělá biatlon.
Vám do programu přibyla ještě jedna příjemná společenská akce, jste v desítce nejlepších českých sportovců roku. Jistě příjemná odměna…
Moc mi to lichotí, to je největší ocenění, co může člověk dostat, když se dostane mezi taková jména, jaká v té desítce jsou.
