Článek
Pozorným divákem minimálně pětibojařských soutěží jste jistě byl. Naskočily vám vzpomínky na zlatý Londýn?
Přenosy jsem i spolukomentoval, tak mi neuniklo nic. Trocha vzpomínek určitě naskočila, ale hlavně jsem řešil současnost a sledoval naše kluky.
Ti vás pátým místem Martina Vlacha a osmým Jana Kufa jistě potěšili.
Určitě, byl jsem nadšený, jsou to jedny z našich nejlepších individuálních výsledků v historii. Honza bojoval o medaili, jednu chvíli měl šanci i na zlato, tak to mohlo působit dojmem, že nebyl úspěšný, ale osmé místo je skvělé a věřím, že to kluci i na dalších hrách prodají.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Hlavně 24letý Martin Vlach se skvělou poslední disciplínou má všechno před sebou.
Martin patřil mezi nejmladší, neměl tolik zkušeností s parkurem, ale zase měl štěstí na koně, kterého pak perfektně zvládl. V plavání měl omezení v přípravě kvůli zranění a taky si vedl fantasticky, pak už je to jen o šermu. Až se posune i v něm, bude pokaždé ve hře o medaile.
Štěstí na koně naopak neměla německá favoritka Annika Schleuová, jejíž naděje na zlato skončila na parkuru. Asi jste se do její situace dokázal vžít, sám jste to zažil v Pekingu 2008.
To ano, vžil jsem se do ní dokonale. Bylo mi jí líto, i kvůli ohlasu, co ta situace měla v Německu a v pětibojařské unii kvůli konfliktu s ochránci zvířat (její trenérka koně udeřila – pozn. red.). Nestalo se nic zase tak neobvyklého, ale na úzkou skupinu lidí to intenzivně zapůsobilo, a Schleuová se musela vypořádat i s tím.
Neškodí přece jen pětiboji, že o úspěchu rozhoduje i štěstí při losu koní?
Systém, že skupinu koní zajišťuje organizátor, je nejlepší možný. Akorát záleží, jak vyrovnanou skupinu se povede sehnat. V jezdecky vyspělejších zemích jako Anglie nebo Francie problém nenastává, třeba v Číně, částečně v Riu a teď v Tokiu to nebylo ideální. Záleží pak i na tom, kdo staví parkur, a jaké jsou podmínky, jako Češi jsme s jezdeckým trenérem navrhovali změny pravidel, které by pomohly, ale nebyli jsme vyslyšeni.
V Paříži by se mělo závodit ve formátu celého závodu za 90 minut. Už si vás získal?
Já k němu nebyl přímo kritický, jen ty změny v pětiboji nastávají příliš často a nejsou vždycky zárukou posunu. Zatím platí předpoklad, že by se měly v krátkém sledu postupně konat dvě až tři takové soutěže. Na papíře to vypadá snesitelně, uvidíme v praxi. Schválené je to pro Paříž, ale na dalších velkých akcích ta povinnost není, tak jsem zvědavý, jak se ujme.
Na Dukle máte skupinu mladých pětibojařů. Je šance, že by za tři roky už někdo v Paříži byl?
Je jim mezi 17 a 19 lety, tak to asi ještě bude brzo i s ohledem na konkurenci u nás. Ale někteří mají velkou perspektivu a Los Angeles v roce 2028 by pro ně měl být cíl.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vy jste si léto zpestřil natáčením seriálu o destinacích v Rakousku. Jak vás tahle práce ve spojení s vaším dvojčetem Tomášem bavila?
Bavila mě moc, bylo to příjemné cestování po Rakousku. Navíc jsme oba sportovci, do každého dílu jsme zařadili dvě až tři sportovní aktivity, k tomu vždy nějaká kultura. Díly mají kolem devíti minut, tak toho tolik nenapovídáme, spíš bylo cílem vzbudit v divácích touhu vyrazit do Rakouska, to se nám snad podařilo.
Kde se vám líbilo nejvíce?
Já mám rád hory v létě, výstupy na vrcholky, výhledy. K tomu plavání v solných jezerech, běh či jízda na kole, ale často i nevšední aktivity jako paraglide. Viděli jsme spoustu zajímavých míst, bavilo mě všechno snad kromě lyžování v létě, kdy se natáčelo, měkký sníh nebyl úplně ideální. (úsměv)
S vaším bratrem jste chystali i vznik školy na principu kalokagathie. Jak jste daleko?
Pořád na tom pracujeme, i když covid projekt prakticky zastavil, některé investiční příležitosti a lokality nám uplavaly. Začínáme téměř od nuly, ale nechceme slevovat z našich plánů a dělat kompromisy, tak věřím, že to v dohledné době dotáhneme.
