Článek
Když se ohlédnete o necelé dva týdny zpět do japonské Čiby, co ve vás převládá? Lítost, že jste neobhájil titul, nebo zklamání, že to byl poslední závod?
To, že seriál končí, mě mrzelo od doby, kdy to anoncovali. Teď mě víc štvalo, že jsme to nedotáhli k vítězství. Vedli jsme o šest bodů, díky druhého místu v kvalifikaci jsme měli papírově slabšího soupeře, ale kvůli hloupé chybě jsme vypadli z boje o titul, který jsme odevzdali jiným. To mě mrzí a dlouho bude.
Jaká byla po posledním závodě seriálu atmosféra mezi piloty?
Hned po závodě nebyl na nic čas, všechno se muselo rozebrat, protože se blížil tajfun. Letadla se v bednách stěhovala do velkých hangárů na vojenském letišti, protože vítr dosahoval rychlosti až 200 kilometrů za hodinu. Ta práce trochu tříštila i náš smutek, večer jsme se pak potkali na afterparty, tak jsme si aspoň dali pivo.
Martin Šonka měl na závodech Red Bull Air Race velkou podporu.
Zkomplikoval pak tajfun váš návrat domů?
Můj ne, vracel jsem se až dva dny po závodech, kdy už všechno fungovalo. Ale kluci, kteří letěli o den dřív, problémy měli. Dálnice i tunely byly zavřené, letadla nelítala, takže trávili i 24 hodin na letišti, poznamenalo to tisíce lidí.
Vám tajfun mohl přivát i radost, kdyby přišel o něco dřív. Po kvalifikaci hrozilo, že se finále nepoletí a titul zůstane vám.
Teď zpětně bych to bral… (úsměv) Samozřejmě jsme věděli, že když se nepoletí, vyhrajeme, ale mě lákalo závodit, vyhrát titul v souboji. Bohužel jsem se zbytečně vyautoval, protože rychlejší jsem byl, málem jsem postoupil i s penalizací (za příliš vysoké přetížení).
Přesto jste byl potřetí v řadě na stupních vítězů, tím se žádný jiný pilot nemůže pochlubit. Jistě byste takovou bilanci bral, když jste do seriálu vstupoval.
To určitě. Když vezmu poslední tři roky, kdy jsem byl pořád ve špičce a bojoval o titul, to bylo úžasné. Jsem pyšný na tým, jak se nám povedlo nasbírat zkušenosti, připravovat se na závody a zvládat je. Určitě bych to bral před lety všema deseti, ale když vás hloupá chyba připraví o titul, stejně to mrzí.
Co vám bude ze seriálu nejvíc chybět? Závodní adrenalin, když zazněl startovní povel Smoke on? Radost z vítězných soubojů, či pohled na české fanoušky?
Všechno, co jste vyjmenoval. Ale nejvíc lítání samotné, když jste metr od nafukovacích pylonů a letíte skoro 400 kilometrů za hodinu, to je úžasný vjem rychlosti. K tomu to napětí, fanoušci… Je to nádherný sport, pro nás závodníky návykový, nedovedu si představit, že by teď neměl být. Jako zarytý optimista doufám, že se objeví někdo, kdo ho převezme.
O tom jste mluvil už v květnu, kdy byl konec seriálu ohlášen. Objevily se mezitím signály, že by někdo mohl seriál obnovit?
Oficiálně žádné informace nemám, jen zaslechnete nějaké povídačky, že se vyjednává, ale jako závodní týmy jsme bokem, to probíhá na úrovni managementu. Pořád si říkám, že není možné, aby byl někdo bitý na tom, že podpoří takový úspěšný, atraktivní sport, který má své fanoušky. Ale to je otázka na jiné.
Pátral jste tedy po důvodech, proč se Red Bull rozhodl seriál ukončit? Zdůvodňoval to právě nedostatečným zájmem.
Když třeba v Portu přišlo na závod za den 650 tisíc diváků, což nevím, na jaký jiný sport přijde, tak si říkám, že o zájmu fanoušků to není. Něco jiného může být stránka mediální a televizní, to můžu těžko komentovat. Ale seriál fanoušky měl, dřív byla letadla okrajový sport, teď ta čísla zájmu rychle rostla jako jednomu z mála motorsportů, zatímco formule jedna i rallye shání diváky. Potenciál podle mě byl velký, netuším, jaké byly skutečné důvody. Ale určitě byl problém, že ještě během sezony nebyl hotový kalendář závodů.
Martin Šonka patřil mezi vzdušnými pylony k nejrychlejším.
Mohly být na vině i změny v managementu, kdy seriál opustil komerční ředitel Pavel Turek?
Když odejde takový manažer jako Pavel, těžko se shání náhrada. Samozřejmě záleží, v jaké fázi sezony ta změna nastane, když je to v době, kdy se podepisují smlouvy s městy, může to být komplikace. Já si netroufám hodnotit, jak dobrého manažera našli, moc jsem ho neznal.
Už letošní sezona byla výrazně zkrácená, pocítil jste to i finančně?
Částečně ano, ale moc jsem to neřešil, nedělal jsem ten sport pro peníze. Chtěl jsem dělat, co mě baví, samozřejmě tak, abych uživil rodinu a netrpěla hlady.
Jak vaše partnerka a tři děti braly konec seriálu? Jsou rádi, že vás budou mít víc doma, nebo byli smutní spolu s vámi?
Partnerka taky sportovala, ví, co se ve mně odehrává. Mým sportem žila celá rodina, pořád jsme něco kolem něj řešili. Takže vědí, že bez závodů budu protivný…
Co bude s vaším letadlem, které bylo upraveno speciálně pro seriál?
Na konci listopadu dorazí z Japonska lodí, zatím ho nechám, jak je, a budu čekat, jestli se neobjeví někdo, kdo by seriál rozjel. Je to speciál pro Red Bull Air Race, je samostatně neprodejný, pro klasickou akrobacii je příliš rychlý a není z něj dobře vidět. Teď se na chudáka bude prášit v hangáru. A když se nic nestane, budu přemýšlet, co s ním dál.
A co bude s vámi? Chodily vám v poslední době pracovní nabídky?
Pár jich mám, jde o to, abych to skloubil s leteckou akrobacií. Když kývnu na něco, co mě vytíží, a nebudu se moct věnovat akrobacii, budu nervózní. Mě baví lítat hlavou dolů.
V nadsázce jste po ohlášení konce seriálu říkal, že kdyžtak budete prodávat preclíky. Předpokládám, že ve skutečnosti zamíříte jiným směrem.
To by mě asi nenaplňovalo, tím jsem chtěl vyjádřit, že zatím nevím, co budu dělat. Ale mám to štěstí, že můžu vybírat z leteckých povolání.
Samotné létání na exhibicích vás neuživí?
Kdybychom byli v Americe, tam možná ano, v Evropě ne. Aby mě zvali na exhibice, musím mít výsledky na akrobatických soutěžích, takže musím investovat do tréninku, abych se držel ve špičce. Výdělek padne na trénink, je to takový kruh. Ale zatím zájem o exhibice je, tak snad lidi ty mé kotrmelce baví.
Svůj tým jste ale musel rozpustit, což pro vás asi nebylo snadné i proto, že koordinátorem byl váš bratr.
Určitě to nebyla příjemná situace. Jako tým jsme roky výborně fungovali. Klukům jsem musel říct, že si musejí hledat jiné zaměstnání, a když byl jeden z nich brácha, bylo to o to složitější.
Aspoň drobným pozitivem konce seriálu může být, že vám odpadnou starosti s hubnutím, abyste byl ve vzduchu co nejlehčí.
To je pravda, zrovna teď jsem se přejedl. Ale přijde mi, že jsem v sobě vybudoval nějaký blok, když jsem se hlídal. Dřív mi bylo příjemné, když jsem se dobře přejedl, byl jsem milovník jídla, teď jako by to pominulo. Ale věřím, že si postupně na tu svíčkovou zase zvyknu… (úsměv)
