Česko má opět světového střelce. Mladíček Nepejchal už přestřílel i legendárního Emmonse

Léta se říkalo, že v Česku neexistuje trenér, který by dokázal vychovat střelce, jenž by nastřílel v královské disciplíně libovolná malorážka 3x40 ran přes 1180 bodů. Víc, než třicet let odolával český rekord legendárního Petra Kůrky 1179 bodů. Tuhle chmurnou prognózu zlomili nedávno Kolínští kouč Jan Videcký a jeho svěřenec Filip Nepejchal.

Největšímu českému střeleckému talentu posledních desetiletí bylo letos v květnu pořád ještě sedmnáct let, když v základním závodě na Světovém poháru v Mnichově nastřílel 1185 bodů. Fantazie! Pomyslný klobouk sňala i největší esa světové střelby. Český mladíček zlomil hranici nejen českého rekordu, ale i světového juniorského a jediný bod mu chyběl k vyrovnání seniorského světového rekordu, který spolu drží Rusové Louginets a Kamenskij... A že nešlo o náhodu, ukázal hned druhý den nástřelem 1180 bodů, což je také výkon na úrovni absolutní světové špičky.

„Moc hezký pocit, můj zatím životní výsledek, ale i v tom rekordním závodě jsem viděl, že jsem udělal nějaké chyby a mohlo to být lepší," říkal s pocitem nespokojenosti. Ale nemluvila z něj pýcha či chybějící pokora... „I když dosáhnu dobrého výsledku, vyhraju medaili, nejsem spokojený. Vím, že to mohlo být ještě lepší. Chci jít pořád nahoru. Spokojený asi budu, až dám absolutní nástřel," pravil přesvědčivě.

Jeho trenér Jan Videcký vstoupil do hovoru: „To je zejména v malorážce prakticky nemožné. Střílíte ve třech různých polohách, vkleče, vleže, vstoje, za různých povětrnostních podmínek. Ale Filip je zdravě ctižádostivý, přemýšlí o chybách, hned se je snaží odstranit, rozebíráme pak závody. Dělá maximum, aby šel nahoru a stabilizoval kvalitní výkony. To je cenné."

Spolupracují od Filipových dvanácti let... „Když začínal, byl nejchytřejší, věděl, jak co má dělat, nedal si poradit. Postupem času pochopil, že to, co mu říkám, mu pomůže. Ale musel si to samozřejmě nejdřív ověřit. Dneska máme svůj systém spolupráce na tréninku, na závodech, perfektně plní individuální plány, které mu dávám. Fungujeme i na dálku. Pro trenéra je štěstí, když najde takový talent, který se sám snaží být pořád lepší," přiznal kouč.

Na dálku spolupracují i teď, kdy je trenér po operaci krční páteře upoutaný na lůžko. Rozdělit tuto dvojici, jak se objevily snahy některých lidí ve vedení Českého střeleckého svazu, by byl nesmysl. Výsledky hovoří jasně.

Začátkem července bylo Nepejchalovi osmnáct let, už může k volbám, ale jako mezník to nebere. „Nic se nezměnilo, jen to číslo je vyšší. Řidičák ani auto ještě nemám, zatím nebyl čas," smál se. „Loni na olympiádě v Riu jsem byl sedmnáctiletý benjamínek. Byla to obrovská zkušenost. Najednou jsem pochopil, že jsou i větší závody, než jaké jsem dosud objížděl. Větší byla i nervozita. Ale pomohlo mi to a svým způsobem z té zkušenosti pořád čerpám, posunula mě dál," dodal vážně.

Pořád střídá juniorskou a seniorskou kategorii. Z červnového juniorského mistrovství světa si přivezl zlato ze závodu dvojic ve vzduchovce společně s Nikolou Foistovou a stříbro z malorážky 3x40. „Té si vážím víc, je to olympijská disciplína. Zlato jsem prohrál až v rozstřelu," smutnil.

Ve druhé polovině července ho čeká seniorské mistrovství Evropy v Baku. „Nemá problém střídat juniorskou kategorii se seniorskou. Je fajn, že velké hvězdy už mě vzaly na vědomí, ale trému z nich nemám. Střílím vzduchovku i malorážku, která mi jde momentálně lépe," konstatoval s tím, že po Baku ho už čeká jen zářijové finále Světového poháru v Indii. A pak začne příprava na příští sezónu. V ní už budou ve hře účastnická místa pro olympijské Tokio.