Článek
Jak náročná je cesta do nejprestižnější kategorie?
Challenger Cup je taková přípravka a jediná cesta nahoru, všichni piloti se ho účastní s vidinou postupu do elitní divize. Ale v ní se musí navýšit počet pilotů, nebo někdo odejít, což se stalo letos. Pak už se posuzuje výkonnost, ale detaily rozhodování neznám.
Nebál jste se, že vaše šance jsou menší, když už jeden Čech mezi elitou létá?
Měl jsem strach, že šance je menší než u pilotů z větších zemí. Teď myslím populačně a geograficky, protože v leteckém sportu velká země jsme. Ale zase jsem byl v Challenger Cupu stále vpředu a měl vyrovnané výsledky.
Přišlo vám vhod i to, že Martin Šonka kupoval nové letadlo a své mohl prodat vám?
To načasování bylo ideální, létal s ním v přední části startovního pole, já jen změnil design a upravil nastavení. Mám pocit, že jsem se s letadlem rychle sžil.
Prozradíte, za kolik jste letadlo od Šonky koupil?
Pohybuje se to v řádech miliónů, o detailech ale mluvit nemůžu. Cena byla férová, a kdybych ho nekoupil já, stála o něj spousta dalších zájemců.
V Challenger Cupu jste nepotřeboval vlastní tým, letadla na závody půjčoval organizátor. V čem pro vás bude jiné samotné závodění?
Tratě jsou podobné, největší rozdíl je v zátěži pilota. S týmem a vlastním letadlem se musí starat o všechno. Samotná letadla jsou rychlejší, musejí zvládat větší přetížení a reakce pilotů musejí být pohotovější.
Někteří piloti si průlety zkoušejí před závodem na simulátorech.
Mně to přímo před závodem spíš vadí, raději se snažím trénovat oči a mozek, trať si vizualizovat. Není těžké se ji naučit, spíš se hledají nuance, detaily a setinky, které vás zrychlují. Závod se koná v dlouhém časovém intervalu, podmínky se mění.
Vy jste vystudovaným matematikem, pomáhá vám to při létání?
Určitě v analytickém přístupu k datům, mám schopnost je číst bez nějakých zjednodušení. Ale do týmu bychom uvítali ještě taktika se zkušenostmi s létáním, to množství dat je obrovské.
