Článek
Jednasedmdesátiletá rodačka z Prahy už také zhruba ví, co udělá s ostatními zlatými medailemi. Některé podle svých slov věnuje starostovi Černošic, kde žije, další připravované Síni slávy v Praze a jednu už slíbila sportovnímu centru. "Uvidíme, jak to nakonec bude. Možná by si jednu měly nechat i moje děti, mám teď vnučku," citoval Čáslavskou server šport.sk.
Ve slovenské metropoli budou její medaile vystaveny v Muzeu města Bratislavy ve Staré radnici, kde je dnes předala pracovníkům Slovenského svazu tělesné kultury. "Tento nápad se zrodil loni na mezinárodním mistrovství Slovenska žen a juniorek v Trnavě. Vždy jsem reprezentovala Československo, a proto vůbec nepřicházelo v úvahu, aby ty medaile, nebo aspoň jedna z nich, nepřišly na Slovensko. Mrzí mě, že mě to nenapadlo dřív, ale okamžitě jsem souhlasila," popsala.
Cestou ve vlaku ji ještě napadlo, že by měla dodat Slovákům i diplomy. "Protože jeden bez druhého nemá takovou váhu," vysvětlila. Ze své zlaté sbírky nakonec vybrala dvě, přičemž u té starší přesně neví, na kterém nářadí ji před 49 lety vybojovala. "Mexická je za bradla, tokijská nevím, protože to tam není označené. Buď za celkové vítězství, kladinu nebo přeskok. Na bradlech jsem tehdy pokazila sestavu, takže jsem za ně dostala samurajský meč," vzpomínala.
Její cenné kovy jsou v bratislavském muzeu k vidění na výstavě "Vítězství a prohry. Slovenský sport 1993-2012" do 20. října.
