Bude to dojemné, těší se Kellnerová na jezdecký svátek. Leknou se koně Hradní stráže?

Je to lepší. Jsem schopná párkrát do týdne si na hodinu sednout na koně, i když ještě vůbec neskáču. Od doby, kdy jsme se rozhodli, že to fakt nejde, jsem to nezkoušela. Nechci zdravotní stav zhoršit. Teď mě budou čekat nějaké prohlídky, pravděpodobně CT, takže doufám, že to bude na správné cestě a snad někdy uprostřed prosince bych si mohla jednou dvakrát do týdne s jedním koněm skočit.

Na jednu stranu je krásné to zase tady vidět, protože emoce z minulého roku se mi hned vrátí. Na druhou je mi to samozřejmě hrozně líto, protože jde o akci roku, navíc v Čechách, před českými fanoušky. Já to pořád opakuju, je to prostě těžké, smutné... Jsem ráda, že tady kluci budou a budu je moct podpořit, ale pro sportovce je to samozřejmě trochu smutná chvilka.

Budu střídat návštěvy tady v aréně. Během závodů tu budu opravdu skoro pořád. Předtím musím stihnout ještě školu a také návštěvu stájí. Nebude toho málo...

O tom se ještě rozhoduje. Nebyla bych součástí přímo nástupu kluků, ale existuje malá možnost, že bych tam hrála nějakou malou roli.

V úterý. Máme naplánovaný teambulding. Když jsme naposledy dělali tiskovou konferenci, tak jsme šli všichni společně na večeři a o víkendu se jim pak podařilo vyhrát v Římě. Takže jsme si řekli, že to musíme zopakovat, a doufám, že se nám to vyplatí. (úsměv)

Určitě. Mám v plánu tady s nimi být. Děláme to i na jiných závodech, i když není třeba týmový. Je super, že se umíme vzájemně všichni podporovat. Ne každý tým má tak krásně vybudovaný vztah.

Osobně mám ráda klisnu Ganciu, kterou pojede Niels Bruynseels. Vyhrál s ní v Cannes Grand Prix. Je to kobylka, která má velké srdce, ale zároveň je i velmi svá. Je perfektní příklad v tom, jak neuvěřitelní koně jsou, ale zároveň i jak jsou křehcí a jak složité to s nimi může někdy být. Niels ji zvládá úplně skvěle, má s ní úžasný vztah, závodí spolu už několik let. Bude krásné je spolu dohromady vidět.

Myslím, že až ve středu, kdy v hlavní aréně proběhne zahřívací soutěž. Tam budou mít jezdci sedm až osm skoků, aby si každý s jedním koněm skočil a ukázal jim halu. Nebudou tam všechny překážky, ale určitě nějaké zajímavé skoky, na které by se kůň mohl trochu podívat. Manažerka týmu Jessica Kürtenová to bude muset nechat až do posledního okamžiku, aby se podívala, kdo je v nejlepší formě, a aby to fakt strategicky pro zbytek víkendu naplánovala, protože samozřejmě Niels bude startovat také v Super Grand Prix.

Hradní stráž, která je velmi zajímavá. Ti pánové – kulisy, jsou oblečené identicky, k tomu bude hodně zajímavý skok, což se ne vždycky vidí. Je to další záludnější překážka, na kterou si budou muset dát všichni pozor.

Rozměry jsou pro halu opravdu unikátní. Takhle velké opracoviště jsem ještě neviděla. Hrozný benefit pro koně. Protože spousta z nich je citlivá a tím, že tady mají prostor, tak se na sebe nemačkají. Každý může mít individuální přípravu. Postavit stan a tak dále je finančně náročné, takže to, že můžeme použít tuhle čerstvě vybudovanou halu, je pro koně a jezdce naprosto úžasné. Písek je český, všechno tu má české kořeny, kolbiště je navíc skvěle připravené. Připravuje se od včerejška, ještě v jednu ráno se tu kropilo, takže přípravy probíhají a je to dostatečně velké, aby se jezdci a koně mohli připravit a každý si mohl individuálně skákat to, co potřebuje. Aby na tak složitý závod byli všichni v plné formě.

Při týmové soutěži se většinou všichni tři jezdci zahřívají společně, protože jdou hned po sobě. Začne to tím, že se kůň projde. Pak přijde na řadu klus a cval, aby zahřál všechny svaly, a později se začne i skákat. Nejde jenom o to, že jezdec připraví koně fyzicky, ale zároveň mu musí připomenout, že jde o velkou akci a že musí dávat pozor. Když je to oxer, kolmák, jak je to široké, vysoké... Probíhá tam tedy nejen fyzická, ale i mentální příprava koně i jezdce.

V Berlíně, při Global Champions Tour, je opracoviště daleko. Cesta trvá dvě a půl minuty na koni. Je tam sice teplo, ale než člověk přijde do arény, kůň přestane vnímat atmosféru přípravy. Občas moc zrelaxuje.

Tohle je individuální. Při některých závodech je opracoviště tak malé, že přístup divákům není umožněn, a pak jsou závody, kde to možné je. Je to samozřejmě trochu složité pro jezdce, a hlavně pro koně, protože musejí doufat, že lidi, kteří se sem přijdou podívat, nebudou úplně nahlas křičet, aby nevyrušili přípravu jezdce a koně. Ale zároveň si myslím, že pro diváky je tohle naprosto unikátní příležitost. Mohou se podívat do zákulisí, jak probíhá příprava, která musí být precizní...

Každý kůň je zhruba dvě minuty na kolbišti. Záleží, co každý kůň potřebuje. My to počítáme na koně, kolik jich máte před startem, takže to je nějakých osmnáct před vaším startem.

Hrozně. Já to říkám pořád, že jsem takovou atmosféru v životě nezažila, na žádných závodech. A řada dalších jezdců taky ne. Bude to dojemné.