Bral bych Jahodovou, ale táta mi ji nepůjčí, usmívala se končící střelecká legenda Sychra

Kdepak, to bych skončil už loni. V sedmačtyřiceti letech jsem došel k závěru, že přišel můj čas. I kdybych v Riu střílel, skončil bych po téhle sezóně tak jako tak.

Právě. Končím, dokud je porážím. Nechtěl bych odcházet jako dědek, který od nich dostává na zadek.

Loni na Evropských hrách v Baku. Jediný terč mi chyběl k medaili a kvalifikačnímu místu.

To víte, že ano. Už několik let jsem střílel sám... Broňa Bechyňský tragicky zahynul při autonehodě. Petr Málek trénuje v Golfském zálivu, Leoš Hlaváček u nás doma. Budeme spolu působit v královéhradecké Dukle, za kterou jsme oba stříleli.

Z hlediska reprezentace ano. Posledním závodem, který absolvuji, bude listopadové armádní mistrovství světa v Kataru.

Mezi medailemi nedělám velký rozdíl. Pochopitelně hodně vysoko stojí zlato z mistrovství Evropy 2010 z Kazaně, protože zůstalo jediným individuálním. Víc než kovů si cením dosažených výkonů a z nich absolutního světového rekordu 150 terčů. To se mi povedlo pětkrát, ale rekord ze Světového poháru v Chile v roce 2011 stojí nade všemi. Zároveň to znamenalo postup na olympiádu v Londýně. Šesté místo tam pak také považuji za úspěch, i když medaile necinkla.

Úplně ne. Jako trenér mladých střelců v Dukle ji budu potřebovat. Nejlepší je osobní příklad než jen teoretický výklad a vyprávění příběhů z let, kdy jsme vyhrávali velké závody. Na práci s mladými se moc těším.

Samozřejmě! Ona je levačka jako já. Trénuje v Hradci, takže se vídáme velmi často a nejednou jsem jí už poradil. Háček je v tom, že ji vede jako trenér její táta Lubor Novota. A ten mi ji nepůjčí. (smích)

Velmi dobře. Stříbro v Lonatu jsme získali s Tomášem Nýdrlem a Milošem Slavíčkem. Jsou tu také Jakub Tomeček a mladíci Jan Zámečník, Dan Korčák, najdou se i další. Je kam sáhnout a co je fajn, že si výborně vedou i mladé skeetařky, Jahodová, Pešková a dotahuje se na ně hned několik šikovných juniorek.