Hlavní obsah

Boxer Pála: Když v červnu vyhraju, rád bych se utkal s Kličkem

Už pár let se o Ondřeji Pálovi říká, že je to jeden z největších světových talentů boxerské těžké váhy. Pětadvacetiletý Pražák v poslední době sbíral jedno vítězství za druhým a nejspíš se pomalu blíží k zápasům, o kterých snil.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Boxer Ondřej Pála

Článek
Fotogalerie

Neříkáte si, že šance boxovat o velký titul už opravdu krouží kolem vás? Vždyť s Vitalijem Kličkem bude na konci května boxovat Polák Sosnowski. Ten, který prohrál s Kanaďanem Cookem, jehož jste přece vy lehce porazil...

Sosnowski je dobrý boxer, ale na Klička nemá. Mimochodem na ten zápas se budu se Sosnowským připravovat. V Polsku máme nějaké kontakty, takže to manažeři domluvili.

Vy už jste takhle trénoval i se slavnějšími jmény. Uzbekem Čagajevem, nebo Kubánci Gomezem a Solísem. Troufnul byste si na ně ve dvanáctikolovém zápase?

S Čagajevem jsem vlastně jenom běhal, ale proti těm dvěma bych si teda věřil hodně.

A když jsme u toho Klička. Myslíte, že je opravdu reálné se s ním utkat?

Začátkem června mám boxovat o interkontinentální titul WBC. Když vyhraju, je to dost velký krok k tomu, abych se s Kličkem utkal. Nebo s tím, kdo v tu chvíli bude držet titul šampióna.

Před třemi lety na mistrovství světa v Chicagu tvrdil současný šéf boxerského svazu Žáček, že amatérští reprezentanti Viktora nebo Průša by vás jasně porazili. Co vy na to?

To už jsem slyšel mockrát. Nikdo jim přece nebrání. Profilicenci jim uděláme za tři minuty.

Vy jste neměl ambice dokázat něco třeba na olympiádě?

Já se dostal do takový pozice, že jsem se musel nějak živit, takže jsem dělal třeba ochranku. K tomu jsem každý víkend boxoval první ligu a extraligu. A do toho jsem měl noční. Nemohl jsem tomu dát sto procent. Kdybych zůstal v amatérech, tak bych se výkonnostně nehnul. Nabídka od pana Soukupa jít do Médey mi ale umožnila dávat tréninku maximum.

ONDŘEJ PÁLA
Narodil se 20. září 1984 v Praze.
190 cm/106 kg, boxer Médea Teamu, jeho manažerem je Jaromír Soukup.
Trénuje pod vedením Bělorusa Jurije Krivoručka.
V žebříčku Boxrec je 40. na světě v nejtěžší váze.
V profiringu odboxoval 29 zápasů s bilancí 27 výher (19 k.o.) a 2 porážek. V červenci 2008 porazil na body i bývalého britského mistra světa WBO Henryho Akinwandeho.

Jako člen ochranky jste se určitě dostal i do hodně nepříjemných situací. Je to tak?

To víte, že jo. To bylo skoro každej večer.

Hokejový bitkař Colorada David Kočí říkal, že když působil v nižších zámořských ligách a šel se spoluhráči do baru, tak do deseti minut na něj někdo vystartoval.

Já Davida znám, dokonce jsem s ním párkrát trénoval. Taky to tak u mě bývalo, ale telecí léta, kdy jsem měl potřebu si něco dokazovat, mám už dávno za sebou.

Lukáš Konečný, který se utkal už o titul mistra světa, má třeba vlastní internetový server o profiringu. Boxem žije neustále. Jste na tom stejně?

Že bych koukal na zápasy a zjišťoval si nová jména, to ne. Když mám volno, nechci se bavit o boxu. Třeba na to dojedu, ale já prostě mám i jiný koníčky. Kamarády, starám se o psa. Hodně mám rád snowboard, občas jdu na Spartu na hokej...

Co filmy? Těch boxerských je přece spousta.

Ale většinou nemají nic společnýho s realitou. Mně se líbí filmy, kde box je jen takový koření. Třeba Hurikán v ringu. Nebo šestej Rocky. O životě starýho vysloužilýho boxera, jaký má pocity po konci kariéry.

Prý taky hodně rád jíte. V supertíze máte výhodu, že váhu tolik hlídat nemusíte.

Třeba v Kunraticích je fakt libová restaurace. Mají tam takový smaltovaný pekáčky s výpečkama, k tomu knedlík, zelí. To je bomba! Následuje šest dezertů... Když se do toho pustím, tak to je fakt dobrý. Ale zase když vážím moc, není to ono. Ideál je tak 106 kilo. Když jsem měl při zápase s Hawkinsem 102, cítil jsem se zase moc slabej.

Jak se před zápasem dokážete nabudit?

Já potřebuju spíš opak. Dostat se do stavu, kdy si řeknu: Sranda, jdeme si zahrát.

Mnoha boxerům dodá energii hudba, co teď posloucháte před nástupem do ringu?

Českej hip hop. Ve všech zápasech, které byly živě na Eurosportu, jsem nastupoval na titulní písničku z filmu Gympl. Indy a Wich: Z tvojí čtvrti. Když boxuju venku, tak chci Česko taky nějak propagovat.

BOXERSKÁ ESA PÁLOVÝM POHLEDEM
Mike Tyson. Je to ztělesnění boxu. Když půjdu po ulici a zeptám se lidí, jaké znají boxery, většina řekne Tysona. A pár možná Aliho. Tysonův mediální obraz násilníka prodával zápasy. O něm se vědělo, že rychle nastartuje a navíc je prachatej, takže přitahoval lidi, kteří to na něj zkoušeli, aby jim jednu natáhnul a oni se mohli soudit. Když mu nedávno zemřela dcera, novináři se ho na to ptali na letišti. Nechtěl se bavit a šel na záchod, a v tu chvíli tam vběhl frajer a fotil ho. Neznám člověka, kterej by takovýmu jednu nenatáhl.
Evander Holyfield. Nedovedu si představit, že bych v osmačtyřiceti letech ještě boxoval. To budu chodit po parku se psem. Možná má dluhy, ale určitě tím hodně žije. Navíc v těžké váze je tak trochu díra a po velkých jménech je mezi fanoušky hlad. Proč toho nevyužít?
Bratři Kličkové. Těžké váze kralují, ale nedá se na to koukat. K čemu je 150 zápasů bez prohry, když se to lidem nelíbí. Profibox by měla být taky show.
David Haye. Nemám ho rád kvůli těm kecům. Je to cílený „píárko“, ale nemyslím, že zrovna šťastně zvolený. Zabiju, zničím, ukousnu, to mi nesedí. Boxeři, kteří na to opravdu mají, většinou takhle žvanit nemusejí.