Článek
Když Rigondeaux společně s týmovým kolegou Larou v létě prchli z Panamerických her v Brazílii, byl jednaosmdesátiletý kubánský lídr nepříčetný. Rodinám boxerů nechal konfiskovat domy i auta. Ahmet Öner, šéf německé profesionální stáje Arena, kde měli emigranti působit, prohlásil, že okolo jeho hamburského sídla krouží příslušníci kubánské tajné služby.
Boxeři nátlak nevydrželi a vrátili se. V Havaně pak vykládali cosi o noční pitce v Riu a strachu z nadváhy. Proto prý opustili tým. „Nesmysl, Fidel prostě za žádnou cenu nechtěl přijít o pět špičkových boxerů v jednom roce,“ připomíná prosincové útěky dalších hvězd Solíse, Bartelemího a Gamboy zpravodaj agentury AFP Paulo Soccoro. Sám z Kuby odešel v roce 1996. „Vrátit se by teď znamenalo sebevraždu.“
Jenže bez kubánských boxerů je v Chicagu nuda. „Jakoby na mistrovství světa ve fotbale nehráli Brazilci,“ říká hlavní trenér ruské reprezentace Alexandr Lebzjak, olympijský vítěz ze Sydney, kde ve finále porazil Rudolfa Kraje. Rusové se ve Spojených státech ocitli v pozici jasných favoritů a místo dvou zlatých medailí z jedenácti kategorií chtějí najednou čtyři a navíc stříbro a bronz. „Když jich bude ještě víc, zlobit se nebudu,“ vykládá Lebzjak. „I když ale vyhrajeme jedenáct zlatých, bez Kubánců to prostě nebude objektivní.“
Federace bojkot chápe
Mezinárodní boxerská amatérská organizace (AIBA) uznala důvody bojkotu jako relevantní. „Profesionální promotéři pořádají na Kubánce hon,“ tvrdí šéf AIBA Korejec Ching-Kuo Wu a nepřímo tak potvrzuje Castrova slova o „amerických intrikánech“. Wu nicméně věří, že si Kubánci zajistí účast na pekingské olympiádě při kvalifikačních turnajích v Trinidadu a Guatemale.
Nakonec nejsou to jen „Fidelovi bojovníci“, kteří mají zaječí úmysly. Bezprostředně po příletu do USA zmizeli dva egyptští boxeři. Uganďany zase hlídá speciálně najatá ochranka i při snídani.
Paradoxně právě v době konání šampionátu se na Floridě uskuteční první profesionální zápasy Bartelemího a Gamboy na americké půdě. Před dvěma roky oba prodali zlaté olympijské medaile za pár dolarů, aby trochu přilepšili svým rodinám. „Teď sedím v Miami, dívám se na moře a vím, že 90 mil ode mě jsou moji blízcí. Nemůžu dát pusu mámě, nemůžu se vidět s bratry a sestrami. Můžu jen čekat a doufat, že jednoho dne...,“ trápí se Bartelemí.
