Bojovnice, která si jde za svým. Neslyšící sportovkyně sbírá úspěchy a dělá odvážné kalendáře

To, že špatně slyší, u ní zjistili lékaři v devíti letech. „Přišlo se na to náhodou, když mě máma volala, abych šla umýt nádobí a já neslyšela. Myslela si, že si vymýšlím, tak jsme šly na kontrolu a tam zjistili, že fakt špatně slyším," vysvětluje s úsměvem Julie Švecová. Podle lékařů je u ní ztráta sluchu stoprocentní.

Sportuje už od dětství a nenechala toho ani v době, když začala špatně slyšet. Doteď dělá judo nebo silový trojboj. Sportem číslo jedna je ale vzpírání. „Nemám skoro žádný problém. Jenom na závodech, když zazní zvukový signál, že může jít činka dolů, tak mi rozhodčí musí ukázat rukou, abych to zahodila."

Za své největší úspěchy považuje fakt, že se několikrát probojovala na ME, a že se do reprezentace dostala ve třiceti letech. Julie Švecová ale není jen závodnicí. Stala se i trenérkou, v Náměšti na Hané založila klub vzpírání a na částečný úvazek pracuje jako fyzioterapeutka. „Je to bojovnice, která má sice handicap, ale o to víc je pracovitá. Snaží se budovat nové věci," charakterizuje ji trenér Luděk Bečvář.

A také se snaží zpopularizovat ženské vzpírání. Dokázat, že i ty nejlepší české vzpěračky jsou krásné ženy. Že vzpírání neničí postavu a nedělá z nich babochlapy. Připravuje kalendáře plné jejich odvážných fotek. „Chceme rodičům ukázat, aby se nebáli holčičky přivést ke vzpírání. Ostatně, jde jim to líp než klukům, mají lepší pohyblivost. Kluci se víc hrbí u počítače a mají problém s držením těla. Holky jsou rovnější," dodává Julie Švecová.

Za sebou už má sedm ročníků kalendářů. Není jen autorkou projektu, ale i jednou z protagonistek. „Plánuju, že bych tam mohla být do jubilejního desátého ročníku. To by měly být akty, poprvé černobílé," plánuje sedmatřicetiletá vzpěračka.

A plány sportovní? Letos by se chtěla zúčastnit MS v judu veteránů v Portugalsku. A také pomýšlí na Světové hry Masters příští rok v Japonsku, kde by soutěžila ve vzpírání i judu. Jednou by se pak rovněž ráda dostala na olympiádu. Už ne jako závodnice, ale jako trenérka nebo fyzioterapeutka.