Článek
A že svoje řemeslo ovládá výborně dokázala na nedávné kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy, kde byla vyhlášena nejlepší gólmankou turnaje v irském Dublinu .Ale na postup mezi evropskou elitu to nestačilo, šampionát v Německu si příští rok zahrají Irky. Češky braly druhé místo a musí se spokojit s divizí B.
Čecháková má za sebou i trenérskou stáž v Nizozemsku a teď už se pomalu chystá na halovou sezonu, v níž český tým čeká mistrovství Evropy i světový šampionát. „V hale jsme silnější, nějakou medaili už jsme vybojovaly," věří gólmanka, že by se mohlo podařit úspěch zopakovat.
Zkuste se ještě vrátit ke kvalifikaci o mistrovství Evropy v Dublinu. Co vám dala?
Byl to zajímavý turnaj o třech zápasech. Hned v tom úvodním jsme vše remízou se slabším Tureckem trochu pokazily. Věděly jsme samy, i když žádné výtky od trenéra nebyly, že takhle nemůžeme pokračovat. V dalších zápasech jsme se zlepšily, porážka 0:1 s Irskem je asi nejlepší výsledek, co jsme proti nim kdy uhrály. Posun, který jsme udělaly za poslední rok, je vidět. Dokázaly jsme se vyrovnat týmu, který byl na olympijských hrách. Pak jsme to potvrdily výhrou nad Polskem, s nímž se nám v posledních letech nedařilo.
Zavládla spokojenost, i když druhé místo postup do elitní skupiny šampionátu nepřineslo?
Celkem ano. Ukázalo se, na čem musíme makat dál, ale také v čem jsme se posunuly. Já druhé místo na kvalifikaci rozhodně hodnotím kladně. Je to příznivé, protože se tam na nás podepsala i viróza, kolikrát jsme do poslední chvíle nevěděly, kdo může nastoupit.
Vy jste navíc byla vyhlášená nejlepší brankářkou turnaje...
Individuální ceny jsou vždycky příjemné, ale jsme kolektivní sport. Pokud bychom v turnaji neuspěly, je to jen cena útěchy. Takhle je to třešnička na dortu, dobré na fotky na Instagram. (úsměv)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Už je na české reprezentaci znát spolupráce s irským koučem Garethem Grundiem?
Jsem ráda, že je součástí našeho týmu, spolupráce e přínosná. Mám dobré zkušenosti i s předchozími trenéry, ale on je úplně jiný. Není ten, kdo jen dává příkazy, hodně toho nechává na naší zodpovědnosti, hledá maličkosti, které mohou zápas rozhodnout. To nám dosud nikdo neukázal.
Jak byste charakterizovala národní tým?
Vždycky jsme měly šikovné holky, šly nám takové ty vychytralosti. Ale zaostáváme ve fyzické připravenosti. Česká mentalita je přece jen jiná než třeba německá. Nechce se nám, hledáme výmluvy, na tom musíme zapracovat. Doufám, že budeme postupně zmenšovat rozdíl za absolutní špičkou.
Vraťme se ještě na začátek vaší kariéry. Co vám na pozemním hokeji učarovalo?
V době, kdy jsem začínala, to byl jediný hokej dostupný i pro holky. Bylo to jiné než třeba florbal a mně to přišlo zajímavé. Každý vyzvídal, co je to za sport, proč je hokejka tak zahnutá...
Vždycky jste chtěla být brankářka?
Ano, protože můj velký idol byl Dominik Hašek. Ale když jsem na pozemák přišla, gólmanku už měli. Snažila jsem hrát v poli, ale to mně moc nešlo. Když brankářka odešla, hned jsem se hlásila, že jdu do brány. Na prvním tréninku jsem asi nebyla špatná, tak mě tam nechali.
Bára Čecháková, brankářka pozemních hokejistek.
Brankáři, a to i z jiných sportů, bývají často pověstní svými rituály. Máte také nějaký?
Než jdu do betonů, musím si znovu převázat tkaničky. Je úplně jedno jak, ale než si vezmu kopny, znovu tkaničky převážu. Jinak se cítím nesvá.
Vyzkoušela jste si angažmá v zahraničí, jste v reprezentaci. Máte ještě nesplněné sny?
Od chvíle, kdy jsem zjistila, že se i někteří čeští pozemkáři hokejem živí, bylo tohle můj velký sen. Abych mohla říct, že je to moje práce. Hned po střední škole jsem si ho mohla splnit, hrála jsem v zahraničí. Byla to neskutečná zkušenost, doporučovala bych to každému pozemkáři, který bude mít tu možnost. Ale pak jsem trochu tápala, co dál... Měla jsem trable najít si další cíl
Ale našla jste, ne?
Dlouhodobým snem asi každého sportovce je účast na olympiádě, to je absolutní vrchol. To je nejvíc, co můžete dokázat, ale já se snažím soustředit vždy na nejbližší sezonu.
Může se vůbec český tým dostat na olympiádu?
Šance tam je. Možná větší pro ženský tým než pro muže. Špička přece jen není tak široká a vyrovnaná, při dlouhodobé práci se toho dá dosáhnout. Ale důležitá je i finanční stránka, aby byla co nejširší základna mládeže a kvalitní stadiony. Doufám, že jednou se v televizi podívám na český tým na olympiádě. Nebo ještě lépe, že si tam sama zahraju. Olympiáda je krásný cíl.
Na jaře odstartoval projekt českého pozemního hokeje – Olympijský sen. Jak jste se od té doby posunuly?
Neskutečně nám pomáhá, je to vidět na mládeži. Na přípravu je více prostředků, mohly jsme odletět i do zahraničí. Nejen my, ale i naše mládež, protože já současně působím u reprezentace do 18 let, takže vidím, jaký to je rozdíl oproti době, kdy bylo osmnáct mně. Holky mají neskutečnou příležitost. Doufám, že ji využijí a budou z toho čerpat dál.
Co říkáte na to, že se obecně dává více peněz do ženských kolektivních sportů? Bylo to potřeba?
Dlouhodobě byly zanedbávány. Je to vidět i v televizi. Když si ji pustíte, kdy tam vidíte ženský kolektivní sport? Jednou za čas volejbal, na který se hezky kouká. Jinak tam není žádný prostor a co lidi nevidí, ztrácí o to zájem, těžko se pak shání finance. Je to škoda, ve světě se spíš razí trend, že jsou ženské sporty rovnocenné s těmi mužskými. To u nás chybělo. Jsem ráda, že se tomu někdo začal věnovat a klade důraz i na ženy.
Nedávno jste absolvovala stáž v Nizozemsku, co vám dala?
Týden jsem tam strávila s reprezentací U16, sehrály jsme přípravná utkání. Pro děvčata to byla úžasná zkušenost, první zahraniční výjezd. Navíc v zemi, která je srdcem pozemního hokeje, děti si to užívaly, stejně jako my. Taková malá olympiáda, neskutečně makaly. Bohužel už v tomhle věku jsou vidět velké rozdíly. Pak jsem absolvovala kemp trenérů, viděly jsme zápasy seniorských kategorií i mladších. Jejich týmy do 18 let by mohly hrát z fleku naši extraligu žen. Jsem za takovou příležitost ráda. Doufám, že i to mě posune.
