Článek
Nestal se z vás v téhle pro sport smutné době hudebník na plný úvazek?
To ještě ne (směje se) Investice jsou pořád větší než ten příjem. Ale moc mě to baví. Mám nový klip a nový song. Dal jsem si s ním práci opravdu ve všem. Napsal jsem si text, našel jsem si hudbu, nahrával jsem ve studiu s Davidem Kopem, ten to pak mixoval. To ještě neumím a asi umět nebudu.
Prý jste si vyzkoušel i roli režiséra. Lákalo vás to?
Rozhodl jsem se natočit klip, napsal jsem si scénář, režíroval jsem to, kameru dělal Honza Kříž, další sportovec. Je to rychlostní lezec. Jako já mám hudbu, tak on dělá videa a fotky. Rozhodli jsme se to udělat a myslím, že se povedl výsledek. Těším se, až to vyjde.
Je singl nějakou vaší výpovědí?
Je to o problému lidí ve vztahu, kteří hodně používají mobil, místo aby spolu trávili čas. Je to trochu sociální. Ten kluk si to všechno uvědomuje, holka tak úplně ne a dojde tam k takovému zlomu a nakonec budou spolu. Je to téma, které, troufnu si říct, devět z deseti párů zažilo. Jsou večer doma a místo aby si povídali, tak koukají do telefonu, i když sedí vedle sebe. Pořád se tím prolíná - tak daleko, tak blízko.
Kolik lidí si v klipu zahraje?
Jsou tam dva herci, kteří vytvářejí ten příběh a já jako vypravěč. Míša a Martin jsou moji kámoši a zvládli to perfektně. Chtěl jsem, aby to zase bylo něco jiného. Začali jsme točit ve tři odpoledne, ve čtyři se začalo stmívat, celé se to odehrává večer. Domů jsem přišel v šest ráno a dal jsem si čínskou polévku. Druhý den už se dotáčela jen jedna scéna, to už bylo rychlé. Bylo to náročné, ale také byla příjemná atmosféra.
Jak úspěšné byly vaše dva předchozí hudební počiny?
Na můj vkus se jim dařilo dobře. Víme oba mělo 75 tisíc shlédnutí na youtube, což v tom měřítku hvězd není moc. Ale dal jsem to svůj kanál, který měl tehdy nula sledujících, takže to není špatné číslo. Věřím, že tenhle song to překoná a udělá třeba sto tisíc. Byl bych rád, aby se to dostalo k co nejvíce lidem, ale není to prvotní věc, na kterou myslím. Chtěl jsem si to zkusit, protože mě to baví. Myslím si, že ten klip je pěkný.
V nedělí večer, kdy se klip dostal ven, zrovna po vašem odjezdu do Itálie...
Netušil jsem, že to takhle vyjde (směje se) Ta písnička není spojena s nějakým datem, že by to bylo namířené ke konkrétní osobě a já bych byl zrovna daleko. Situace, o které ten song je, se stala i mně. Ale všeobecně je dobře, že se tam ti lidé třeba uvidí a řeknou si, to jsme přece my.
Můžete singl rovnou ukázat v cizině. Pustíte ho tréninkovým parťákům?
(směje se) Myslím, že díky sociálním sítím se to dozvědí. Když bylo venku Víme oba, tak to tam zpívali na soustředění a byla to sranda, protože neumějí česky a ta slova si vymýšleli.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A nebudete muset tréninkovým parťákům zazpívat?
Nééé. Já nejsem jukebox. Vím, že padlo, že bych někdy u večeře. Ale není to tak, že by hodili minci a já bych hrál (směje se) Třeba až toho bude víc, tak bude koncert pro známé a přátelé.
Do Itálie jedete trénovat, jak to bylo s přípravou tady v Česku?
Zkoušel jsem netradiční věci. Byl jsem na běžkách, to bylo podruhé v životě. Poprvé to bylo na lyžáku se školou. Teď jsme vyjeli s kamarádem a museli jsme až do Beskyd. Já jsem obvolal půjčovny lyží a nikdo neměl velikost 48. Až v Beskydech jsme vše sehnali, takže se jelo dvě a půl hodiny. Bylo to krásný, dali jsme si i frgál a kafe. Bylo to moc příjemný. I když neovládám techniku a párkrát jsem i spadl, ale byla to sranda na čerstvém vzduchu.
Nemáte podobné aktivity zakázané?
Říkal jsem to kondiční trenérce a byla naopak nadšená. Říkala, že je perfektní mít doplňkový sport. Ona je ráda za každou věc, kterou udělám mimo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Doma jste dřív hodně cvičil a trénoval v garáži. Tohle asi byla příjemná změna, že?
Naštěstí jako profesionální sportovec, i když jsem teda nemohl vyjet do zahraničí, protože mě nikde moc nepustili, tak můžu trénovat v Sokolu Brno 1 a můžu trénovat tady v Praze na Victorii ve VSC. Problém je spíš to, že nejsou lidi na ten trénink. Máme jednoho dobrého juniora, s tím hodně trénuji, ale jinak jsou to mladí kluci. A já potřebuji sparing, takže jsem se snažil najít možnost, jak odjet za přípravou ven. Je to potřeba. Kdybych měl ty lidi, tak s nimi klidně můžu trénovat i v té garáži, kdyby to neklouzalo. Mně nejde o to mít nejlepší halu, i když je to příjemné, ale jde o lidi.
Jak to vypadá s šermířskými soutěžemi a vašimi plány?
To jsem sám zvědavý. Oni nám od září vlastně pořád slibují, že další měsíc už závody budou a pořád se odkládá. Zrušil se i lednový Světový pohár v Paříži, zrušil se i ten v únoru, takže by se mělo začít tam, kde jsme skončili, tedy v březnu. Takže to bude vypadat, jako by se ten uplynulý rok nestal... Kvalifikace na olympiádu se musí nějak ukončit. Aspoň dva turnaje.
Olympiáda je velké téma. Myslíte, že se sportovní svátek v Tokiu uskuteční?
Myslím si, že by olympiáda mohla být, a to i s diváky. Ti, co budou očkovaní, tak budou v hledišti. Sice to asi bude nějaká bublina, ale uskuteční se to. Uvidíme ale, jak to bude s kvalifikacemi v jednotlivých sportech. Otázkou spíš je, jak to bude s našimi dalšími Světovými poháry, máme mít mistrovství Evropy.
Vycestování a trénink v cizině je komplikované, že?
Do zahraničí sice vyjet můžu, ale oni mě tam nepřijmou, protože tamní centra mají jasně dané podmínky, že kdo je ze zahraničí, tak tam nemůže. I když jim řeknu, že budu mít za sebou test, že už jsem to měl, ale odpověď je ne. Teď jsem tedy vyrazil do Itálie a mám z toho velkou radost. Těžké pro nás všechny je, že třeba najednou řeknou, že za dva týdny budou kvalifikační závody a teď se připrav. Budou to ty nejdůležitější závody... Oni chtějí, ať mají všichni relativně stejné podmínky.
Proč relativně?
Mezinárodní závody nejsou, v tom jsme na tom všichni stejně. Ale nějaké země jsou zvýhodněné. Rusové soupeří mezi sebou, stejně tak Francouzi. To je výhoda. Nedá se nic dělat, udělám maximum, abych byl připravený co nejlépe a uvidíme, jak to dopadne. S olympiádou i s novým singlem.