Článek
V lednu 2022 si Švábíková na turnaji v Novém Dillí prošla peklem. Záda ji bolela tak, že nemohla chodit a skončila v nemocnici. „Vedle mě ležel pán, který asi umíral. Na druhé straně někoho operovali. Věděla jsem, že musím rychle pryč," tahá z paměti šílené vzpomínky.
Silou vůle tehdy ušla pár metrů a docílila toho, že ji lékaři propustili. Dodnes přitom neví, co jí tehdy bylo. „Bolesti mě díky cvičením a rehabilitacím postupně opustily. Můj neurochirurg říkal, že sice dělám krásný sport, ale pro tělo hodně náročný," krčí rameny a jedno ví jistě: „Už se tam nechci nikdy dostat. Když si porovnáte, jak vypadají nemocnice a přístup k pacientům v Evropě a v Indii, uvědomíte si, jak dobře se tu máme."
Následně ji zasáhla i válka na Ukrajině. Ruská agrese Švábíkovou šokovala. Aktivně se zajímala, zda někdo z tamních badmintonistů potřebuje pomoc. Na její výzvu zareagovaly dvě Valerie. Za dramatických okolností se dopravily do Česka a posléze do Linde, kde se dokonce staly členkami tamního klubu.
„Už jsou zpátky na Ukrajině. Snad v části, která je trochu bezpečnější. Samozřejmě jsou pořád připraveny, že budou muset vycestovat," nastiňuje současný stav česká jednička. Kdyby bylo třeba, je připravena znovu pomoci. „Už víme, jak na to. A tady u mě se azyl vždycky najde," zdůrazňuje.
Sama se učí i díky těmto zkušenostem pracovat pod tlakem. Ten bývá na vrcholové sportovce veliký. Studie uvádějí, že až 70 procent výkonu je ukryto v hlavě. Proto při hodnocení uplynulého roku hovoří i Švábíková často o psychice. „Nejlépe mi je při každé výhře a nejhůře při porážce. Na turnajích poznám většinou obě emoce," nepřekvapí.
Nejvíce bodů ale posbírala na sklonku roku. „Dostala jsem se do několika třísetových zápasů. Pokud se mi to stalo předtím, většinou jsem podlehla psychice a prohrála. Teď jsem je dokázala vyhrát. To je pro mě velmi pozitivní," vyzdvihuje. Nejvíce si váží skalpu Leonice Huet z Francie. S rodačkou z Dieppe, která se pohybuje okolo světové čtyřicítky, nejprve prohrála 21:23 ve třetím setu, ale poté ji porazila jasně ve dvou sadách. „Byla jsem v té době okolo stovky. Nakoplo mě to," přiznává.
Získané sebevědomí se může Švábíkové brzy hodit. Olympijský kvalifikační rok začne už 1. května. Během něj se vykrystalizuje zhruba čtyřicítka jmen pro Paříž. „Šance musím vidět velké. Pokud bych byla negativní, nemusím ani začínat," říká badmintonistka, jejímž žebříčkovým maximem je 66. místo. „Olympiáda pro mě znamená moc. Jde o sen většiny sportovců. Reprezentovat svou zemi na takové akci by byla obrovská pocta. Jsem připravena proto udělat maximum, co můžu. Snad se mi to podaří," sděluje Švábíková a jedním dechem dodává: „Hlavně, aby sloužilo zdraví. Pokud bych byla zraněná, špatně by se mi o hry bojovalo."
Její formu dostanou brzy možnost okouknout i čeští fanoušci. V neděli 26. února je na programu poslední kolo základní části extraligy. „Soutěž hrajeme prvním rokem, je to pro nás super změna a určitě si ji užíváme," usmívá se Švábíková, jež se převtělila do role manažerky Ostrava Sportclubu. „Zařizuji letenky, ubytování i překládání. Na zápasech jsem navíc vedoucí týmu," vypočítává.
Kontakty ze sportovního světa využila k přilákání hvězd. Za Ostravu nastupuje bronzový medailista z mistrovství Evropy 2021 Fin Kalle Koljonen, Rakušan Filimon Collins či spoluhráči z Linde Anna Klausholm a Sebastian Nielsen. „Všichni si pochvalovali úroveň soutěže," pochlubí se česká jednička a na závěr doplní klubové cíle: „Rádi bychom hráli o medaile. Čeká nás pořádné drama. Bude to o nervech i o štěstí."
