Článek
Oba vrcholné turnaje jste vyhrál dvakrát, vždy v odlišné kategorii. Pořád zůstává motivace se na trůn vrátit?
Ta je obrovská. Modré číslo jsem nosil za posledních deset let jen krátce v roce 2015, za půl roku v Budapešti budu mít na mistrovství světa možnost si zase vybojovat to červené a uděláme pro to s týmem maximum. Však jsem z olympiády odjížděl lehce zklamaný, protože jsem věděl, že mám na víc, a ta porážka s Japoncem Saitem ve mně zažehla motivaci vrátit se silnější.
Ale nějakou pauzu jste si po olympiádě musel dát.
To ano. Chodil jsem se protahat, jen když jsem měl chuť, což bylo kupodivu často, ale jinak jsme se zaměřili na silovou přípravu. Také váha vyletěla nahoru, od ledna bych se měl vrátit k judistické přípravě, pak na tradiční kemp do Mittersilu, kam jezdím už asi sedmnáct let, další kemp v Paříži, pravděpodobně Japonsko…
A první start od olympiády?
Měl by přijít zřejmě na přelomu února a března v Linci. Mistrovství Evropy je zatím s otazníkem, ale dostal jsem pozvánku od Teddyho Rinera, který chystá začátkem dubna první ročník Riner Cupu a hrozně chce, abych tam startoval. A já bych tu akci rád podpořil.
Je znát, jak si vás největší judistická legenda považuje.
On je obrovská ikona, překonává i nepřekonatelné milníky. Vždycky měl můj obdiv i za to, jak ke mně přistupoval. A nejvíc si mě získal na olympiádě v Tokiu. Bál jsem se, jak přijme, že byl třetí a já vyhrál, a on k tomu přistoupil fakt skvěle. Ale to nic nemění na tom, že bych ho ještě někdy rád porazil. (směje se)
Rozjel jste svoji judistickou akademii, teď zaštiťujete i projekt Unlimited Performance věnující se potravinovým doplňkům. Neznamená to ale, že byste vyklízel žíněnky…
To ne, potřeboval jsem zaměstnat v akademii Lacoše (trenéra Lacinu) a tady Páju (kondičního kouče Provázka), aby na mě nebyli v tréninku tak drsní. (úsměv) To si dělám legraci, chci dál předávat své zkušenosti a pojmout to komplexně. Ale jako aktivní sportovec chci ještě nějaký rok vydržet, ideálně startovat na své páté olympiádě, byť čtyři roky jsou dlouhá doba. Teď si dávám kratší cíle, ale i když rád chodím za dětmi na tréninky a kempy, prioritou je pro mě pořád má kariéra.
Dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Krpálek
Volno od juda jste využil i k cestě za svým oblíbeným rybolovem na Seychely. Zážitek?
Velký! Troufám si říct, že jsem s rybama zažil hodně, ale tohle bylo hodně silné. Na jednu stranu to bylo extrémně náročné, když jsme trávili na moři kolem jedenácti hodin denně na moři. Vyjížděli jsme brzo ráno a vraceli se navečer. Celý den nahazujete, přitahujete, velkou rybu zdoláváte klidně hodinu. Bylo to náročné, už druhý den jsem měl svalovku jak po týdnu v posilovně. Psal jsem Pavlovi, že příští rok uděláme silovou přípravu na Seychelách. (úsměv)
Jaké ryby jste lovil?
Úžasná byla ta pestrost ryb. Byli jsme v místech, kde má oceán hloubku dva kilometry, vynořovaly a zanořovaly se tam pětimetrové ryby, to bylo úžasné vidět. I když jsem byl už trochu znepokojený, když byly velké jak ta loď. Stalo se, že když jsme tahali rybu, tak ji hejno žraloků roztrhalo a vytáhli jsme jen hlavu. Chlapi, co tam byli s námi, říkali, ať tam hlavně nespadneme, jinak je po nás.
Co byl největší úlovek?
Brácha chytil třímetrového žraloka, který mohl mít až 250 kilo, přitáhli jsme ho k lodi, i když jsme se už trochu báli, háček mu vytáhli místní, než jsme ho zase pustili. Zažil jsem rybaření ve Francii, kde jsme byli na sumcích, ale ten se chvíli pere a pak mu dojdou síly. Tady byl souboj na moři zajímavý, ale také jsem dva tři žraloky vytáhl.
