Kejval: Když budeme jen křičet z Prahy, nikdo se s námi nebude bavit

Vymezil se Český olympijský výbor proti účasti sportovců ze zemí, které začaly válku, dostatečně? Část veřejnosti vnímá váš postoj jako příliš vlažný.

Celý příběh začal před rokem, kdy Mezinárodní olympijský výbor uvalil na Rusko a Bělorusko sankce, my se k nim okamžitě přidali, navíc silně podporujeme Ukrajinu i uprchlíky. Na podzim přišel dotaz z mezinárodního sportovního prostředí, že začínají olympijské kvalifikace, tak co budeme dělat. My řekli, že nic, protože se situace nezměnila a spíš zhoršila, tak není důvod postoj měnit. Stejně se vyjádřily ostatní evropské olympijské výbory.

Jenže Rusům se začala otevírat cesta přes asijský kontinent.

Tuhle aktivitu od asijského sportovního koncilu nikdo nečekal, koukali jsme jako blázni, že Asie chce, aby se kvalifikovali Rusové. Do toho Evropské olympijské výbory nemůžou zasahovat, ale chtěli jsme vědět, co přijde potom. Nicméně naše pozice je stabilní, nikdy jsme nezaváhali ani na sekundu, možná jsme se provinili tím, že jsme ji dokola neopakovali.

Co tedy hodláte udělat proto, aby ruští sportovci v Paříži opravdu nestartovali?

I když nám jsou občas přisuzované nadpřirozené schopnosti, tak to, jestli ruští sportovci pojedou na olympiádu, se nerozhodne u nás. Mezinárodní olympijský výbor je postavený tak, že 206 států bez ohledu na velikost má podobnou pozici. Vlastní rozhodování bude pravděpodobně na výkonném výboru MOV, kde Česko zástupce nemá. Máme tedy tři možnosti. Buď sedět se založenýma rukama a čekat, co se stane. Nebo hejtovat mezinárodní sportovní prostředí. Anebo se snažit jít nějakou diplomaticko-právní cestou a předkládat návrhy. Je to možná nejsložitější cesta, ale nakonec bude rozhodovat.

Když vám zástupci iniciativy Dárek pro Putina přinesli petici proti startu ruských a běloruských sportovců, přislíbil jste vznik expertní skupiny. Co má přinést?

Chceme, aby tam byli lidé se zkušenostmi s mezinárodním právem a diplomacií, ne primárně ze sportovního prostředí. A aby po prostudování dvou základních dokumentů, tedy Olympijské charty a Listiny základních práv a svobod zkusili artikulovat návrh, který by odpovídal českému nastavení a přístupu. Tedy abychom zamezili tomu, že diktátorské režimy zneužijí olympijské hry pro svou propagaci. Není to otázka jen těchto her, ale i příštích.

To je hodně ambiciózní cíl. Český hlas těžko bude tak silný, aby ho prosadil.

Upřímně, kdyby se teď hlasovalo mezi 206 zeměmi, tak nevyhrajeme. Evropa je silná, ale je to necelá čtvrtina hlasů, a to ji nemůžeme počítat úplně celou. Tím, že budeme jen křičet z Prahy, ničeho nedosáhneme a nikdo se s námi nebude bavit. Ale pokud budeme chodit s reálnými nezpochybnitelnými návrhy, věřím, že mám schopnost je dostat do správných rukou. A 45 národních olympijských výborů je v tomhle směru jednotných.

Jak by tedy měl návrh zmíněné komise vypadat?

Musí být opřený o olympijskou chartu. Neprozradím nic nového, že se díváme na otázku účasti ruských sportovců, kteří jsou součástí ruské armády. A pokud je země ve válce, v určitých oblastech to chartě může odporovat, protože většina ruských sportovců jsou armádní. Ale musíme být opatrní, aby se to nesvezlo i na české kluky a holky v Dukle a třeba mírové jednotky v Mali. Musíme ohlídat, jak je účast v mírových jednotkách vnímána z pohledu mezinárodního práva, abychom se nestřelili do vlastní nohy.

Proč nejde zástupce země, která vyvolala válku, vyloučit? Podobně jako tomu bylo po I. i II. světové válce?

Občas je vysmíváno, že důvodem, proč ruští sportovci nesmějí na akce, je, že organizátoři nejsou schopni zajistit jejich bezpečnost. Ale potřebujete mít nějak právní důvod. Měli jsme telekonferenci 206 výborů a hlasitě se ozývali z Afriky či Asie, jak je irituje, že máme v Evropě po dlouhých letech válku, zatímco oni mají mnoho velkých konfliktů ve Rwandě, Súdánu, Mali a ty Evropu nezajímají, i když tam umírají statisíce lidí. Často bývá těžké definovat válku, když probíhá uvnitř států, určit agresora, říct, kdy vlastně skončila... Tady vycházíme z konfliktu, kde je jasné, kdo je agresor a kdo se brání, ale musíme mít pravidla pro celý svět.

Do olympijských her zbývá rok a půl, ale kvalifikace už běží. Do kdy se rozhodne?

Poslali jsme dotaz na MOV a nebyli schopni odpovědět. Za rok touhle dobou už se podle mě rozhodnout musí. Rusko a Bělorusko se kvůli porušení olympijského míru nesmí zúčastnit další olympiády. Řeč je o sportovcích pod nezávislou vlajkou, což je z hlediska práva rozdíl. A teď je vše na mezinárodních federacích. Pokud řeknou, že nejsou ochotny akceptovat kvalifikaci v Asii, je hotovo a nemusíme to řešit. Bohužel máme první signály z gymnastiky a zápasu, že to nevypadá dobře. Myslím, že klíčové bude rozhodnutí Světové atletiky, která je nejprestižnější.

Ta zatím startu ruských sportovců nebyla nakloněna. Je pro vás nepřípustná účast jakéhokoliv ruského či běloruského sportovce?

Mám dva příklady. Běloruská atletka Cimanouská za dramatických okolností během her v Tokiu uprchla do Polska, všichni jsme byli na její straně. Teď je v katastrofální situaci, podle pravidel se nepovede změnit pas na polský a nemohla by na olympiádě závodit. Tam nechápu, proč by nemohla pod neutrální vlajkou startovat. Nebo tenistka Kasatkinová, na sociálních sítích psala, že s režimem nechce mít nic společného, žádá o azyl. To jsou sportovci, kteří nepomáhají režimům. Když jim dáme šanci startovat, naplníme duch olympismu, jimi se Lukašenko s Putinem chlubit nebudou. V televizi zní pěkně, že zakážeme start všem, ale černobílým viděním vznikly největší hrůzy lidstva.

Vyjádření předsedy MOV Thomase Bacha často znějí spíše tak, že stojí na ruské straně. Třeba když vyzval Ukrajinu, aby přestala hrozit bojkotem…

Z mého pohledu to bylo vytrženo z kontextu, tak to vypadalo strašně. Popisoval obecné pravidlo, že když země bojkotuje hry, na další nesmí, což platí pro všechny země. Thomas Bach bojuje s Ruskem od roku 2016, kdy se s nimi státníci objímali, kvůli dopingu. Je poslední, kdo by někoho přesvědčoval, aby přijeli sportovci z Ruska. Kamarád Putina přece nevypadá tak, že pod jeho vedením se sedm let nehraje ruská hymna a nevisí jejich vlajka. Ale máme svá pravidla v podobě těch dvou dokumentů, kterými se musíme řídit. Chápu, že Ukrajince irituje, když jsou v zákopech a řeší se start Rusů na olympiádě. Tak pojďme udělat vše proto, aby se olympiáda nedala zneužít Putinovým a Lukašenkovým režimem.

Co když se to nepovede? A velké země sáhnou k bojkotu her, který vy odmítáte.

To by bylo naprosto fatální pro celý světový sport.

Jaké jsou postoje českých sportovců? Třeba Dominik Hašek nebo kajakář Vavřinec Hradilek jsou dost rázní.

Dominika mám moc rád, respektuju ho, sešli jsme se, ale tyhle věci ničemu nepomůžou. On mluví za sebe, já, kdybych mluvil za sebe, taky bychom se bavili trochu jinak. Ale mluvím za organizaci a všichni bychom se měli cítit zodpovědní za to, jak to dopadne. A my se snažíme jít cestou, co třeba není tolik efektní na titulky do novin. S Vávrou jsem také dlouho mluvil, i s ostatními sportovci. Naše základní pravidlo je dovézt tým na olympiádu. Ale je pak otázka vědomí a svědomí sportovců, jestli se jich chtějí zúčastnit. Není to tak, že to přenášíme na ně, ale je to otázka svobody a volby.

Slyšel jste od někoho z českých sportovců, že by nenastoupil proti ruskému soupeři?

Neslyšel. Proto se vyhýbáme otázkám, co bude za rok a půl. Když připustíme, že se olympiáda nebude konat, sportovci ztratí motivaci. Sport je hrozná dřina a sportovci musí vědět, že za nimi stojíme a nedělají to zbytečně. Někdo dře dvacet let s vidinou olympiády a lidé z mimosportovního prostředí si občas myslí, že všichni jsou Jágrové a královsky placení. Ale 90 procent lidí to tak nemá.

V boxu je situace velmi specifická, ale ocenil jste rozhodnutí českých boxerů nejet na mistrovství světa?

Jsem na ně pyšný, že mají pevné zásady. Box se rozhodl jít jinou cestou než civilizovaný svět. Je to obrovsky korupční prostředí z hlediska rozhodčích, které MOV kritizoval. Dvakrát volili nového předsedu, vždy vybrali ruského kandidáta, za nímž byly evidentně peníze z Kremlu. Když vystoupil africký zástupce v přenosu a ptal se, kde jsou peníze za volbu předsedy, bylo to dost jasné…