Článek
"Dokdy budu hrát? Dokud mě to bude bavit," pravil čtyřiapadesátiletý velmistr a zdráhal se odhadovat, jak dlouho by to mohlo ještě trvat. "Copak já vím," pokračoval s úsměvěm.
V Praze bude v pátek a v sobotu hrát s Davidem Navarou, dvacetiletým mladíkem, který se dere do užší špičky. "Roste, je to hvězda, mohl by to být zajímavý zápas," mínil Karpov zjevně natěšený na Prahu. "Je to fascinující město, za rok budu mít jubileum: 40 let od doby, kdy jsem ji poprvé navštívil," lovil v paměti.
Českou metropoli prý zná dobře. "Na cizince velmi dobře," tvrdil. Daleko má jeho tvář k vypjatému výrazu známému z jeho památných bitev s Kasparovem. O 18 kilogramů dokázal tehdy přijít během pár dnů. Byl hospitalizován. I jeho soupeř byl zničen. Taková to byla řež o titul. "Ale pamatuji i jiné velké zápasy. Třeba s Korčným a samozřejmě dobu předtím, kdy jsem se stal velmistrem. A letos je to vlastně 30 let od doby, kdy jsem se stal poprvé mistrem světa," připomněl moment, kdy byl prohlášen šampiónem po odstoupení Američana Fischera.
Na turnajích je vídán zřídka. "I proto, že už neexistuje seriózní systém boje o titul mistra světa. Nevěnuji se tolik soutěžím. Snažím se šachy přiblížit dětem." Vydává knihy. V češtině, ale i v čínštině. Zakládá šachové školy v Rusku i jinde. Své jméno spojil s iniciativami UNICEF. Má ještě šachové sny? "Jeden filozof kdysi řekl, že úspěch sny zabíjí. A já úspěchů měl tolik... Nemám čas myslet na sny," reagoval.
Dnes nebude chybět na zahájení festivalu, jehož má být hrdinou. Na úvod se jeho příští soupeř utká v bleskových particích v pražském Paláci u Nováků s Movsesjanem.
