Článek
„Samozřejmě že jsem nikomu nepřál nic zlého. Ale jsem strašně moc nadšený, že do Tokia poletím. Je to odměna za obrovskou tréninkovou dřinu. Pro mě to bude zřejmě vrchol kariéry. Po sezoně s gymnastikou skončím," plánuje rodák z Brna, jenž však žije převážně v americké Pensylvánii. Jeho matkou je Hana Říčná, která je dvojnásobnou medailistkou z MS. Na OH startovala v roce 1988 v Soulu. „Mamka mi moc přeje, že ji překonám. Jen je trochu zklamaná, že bude asi muset zůstat doma u televize, a nebude se moct na mě přijet do Tokia podívat," připomněl Jessen chystaná přísná epidemiologická opatření.
Sám je zvědavý, zda se bude moct zúčastnit slavnostního zahájení. „U televize by to nebylo ono. A bude mi i trochu vadit, pokud se nebudu moct podívat na jiné sporty. Všichni ale musíme být rádi, že se olympijské hry vůbec uskuteční," vnímá současnou koronavirovou realitu. Potěšila ho informace, že japonští diváci budou moct na sportovištích zaplnit polovinu kapacity hlediště. „V Americe se při gymnastice fandí hodně hlasitě. Ticho v hale by mi nesvědčilo," má jasno čerstvý mistr republiky.
Na to, že bude na OH jediným českým mužským zástupcem, je Jessen zvyklý už z Ria. „Je pochopitelně mnohem lepší, když má člověk kolem sebe týmové parťáky, kteří mu poradí či ho podpoří. Já mám ale spoustu kamarádů i v jiných družstvech, takže tak velký problém to zase není," tvrdí.
Žádné předsevzetí ohledně konkrétního umístění si pro Tokio nedává. „Konkurence bude obrovská, a tak budu šťastný, když zacvičím na všech šesti nářadích bez pádu a hrubých chyb. Pak uvidím, na co to bude stačit. Nejvíc si věřím na koni našíř a hrazdě," prozradil.
Jessen je hrdý na to, že může reprezentovat Česko. „Vlastním dvojí občanství a k Česku mám vřelý vztah. Narodil jsem se tady, do Brna často jezdím za babičkou. Snažím se sledovat české filmy či seriály a s mámou občas česky hovořím. Někdy se ale ztratím a musím přejít do angličtiny," usmívá se.
Při gymnastice získal v USA na prestižní Stanfordově univerzitě titul bakaláře a nyní se chystá na studium medicíny. Jednou by chtěl být ortopedem nebo chirurgem. „To už by nešlo s vrcholovým sportem skloubit. Gymnastiku však budu i potom bedlivě sledovat. A Česko budu dál pravidelně navštěvovat," slibuje.
