Článek
„Novozélandský tým má silnou kulturu začleňování a respektu ke všem," stojí v prohlášení, které naznačuje, že si národní olympijský výbor s námitkami okolí lámat hlavu moc nebude a Hubbardovou vskutku na hry nominuje.
Třiačtyřicetiletá vzpěračka je dítětem významného byznysmena a bývalého starosty Auckland City. Učarovalo jí vzpírání, na konci minulého století překonávala ještě jako kluk juniorské rekordy. Mezi muži si ale Gavin - takové tehdy bylo její křestní jméno - žádný výraznější úspěch nepřipsal.
V roce 2012 byl Gavin Hubbard jmenován výkonným ředitelem pro vzpírání na Novém Zélandu a mohlo to vypadat na funkcionářskou dráhu. Ale v roce 2013 přišel zlom. Z Gavina byla Laurel. A ta od roku 2015 mohla ještě směleji vyhlížet novou perspektivu jako trans sportovec, protože Mezinárodní olympijský výbor změnil svá pravidla ohledně podobných případů.
Stala se první trans ženou, která získávala mezinárodní úspěchy pro Nový Zéland. Podmínky způsobilosti takto soutěžit podle příslušných institucí splnila do puntíku, její účast přesto vyvolávala polemiku. Soupeřky namítaly, že soutěž je nefér. Ozval se i výkonný ředitel Australské federace vzpírání Michael Keelan. Hubbardová se kvalifikovala na hry Commonwealthu v roce 2018, kde se zranila. Ale pak získala dvě zlaté medaile na Pacifických hrách 2019 v Samoe.
To už se ozval i tamní předseda vlády, ale jízda Hubbardové pokračovala, i když ji potkal i problém v podobě autonehody, jejíž další účastník byl těžce zraněn. Platila pokutu, dostala zákaz řízení, ale vzpírat mohla dál. V roce 2020 získala zlatou medaili na Světovém poháru v Římě, poslední větší předkovidové vzpěračské akci.
Hubbardová je v žebříčku sedmnáctá. Několik jejích výše postavených soupeřek bude v Tokiu chybět, protože počet účastníků z jednotlivé země je omezen.
Novozélandský olympijský výbor má na konečnou nominaci čas do července. Může ještě posuzovat šance Hubbardové v soutěži, ale hmatatelná překážka v její účasti v Tokiu zřejmě neexistuje.