Článek
Přesně tak hazarduje s důvěrou české sportovní prostředí. Jen místo důtek a dvojek z chování hrozí vězení a zlé pohledy učitelek nahrazuje ztráta důvěry veřejnosti, státu i soukromého sektoru. A to je v době, kdy sport bojuje o každou korunu, moc zlá zpráva…
Sotva se povedlo pozapomenout či peltovskou terminologií odpracovat aféru kolem Sazky s ničivými dopady, přišla razie u nejpopulárnějšího sportu a zadržení fotbalového místopředsedy Berbra a poté kauza zmanipulovaných sportovních dotací z ministerstva školství.
Po chvilkovém zdánlivém klidu přišla horká zima roku 2024. Ve vazbě skončil šéf tenistů Ivo Kaderka, svaz musí vracet skoro 30 milionů korun. Obžalovaný ze zmanipulování veřejných zakázek kolem státní agentury CzechTourism je prezident lyžařského svazu David Trávníček. A sokolové přišli nejméně o 40 milionů po podvodech asistentky své už bývalé starostky.
Každý příběh je jiný, ale faktem je, že tři z nejvýznamnějších sportovních a tělocvičných spolků se dostaly v krátké době vlastním přičiněním do velkých problémů. A trable způsobily celému sportovnímu prostředí.
Tomu, že by se ve sportu, který je ve svém principu postavený na fair play, pohybovali samí Mirkové Dušínové, nevěří ani největší idealisté. Zcestná je i opačná představa, že by sportovní prostředí bylo prolezlejší nekalostmi více než jiné sféry lidské činnosti. Všude, kde jde o peníze a moc, se pohybují lidé, kteří si je chtějí za každou cenu přivlastnit.
Kauzy i v zahraničí
A nejde ani o žádné české specifikum, však v posledních letech skončili před soudy bývalí čelní představitelé fotbalových, atletických nebo třeba biatlonových mezinárodních institucí.
Jenže k tomu, aby se ve svazech a federacích k moci dostali a udrželi lidé s autoritářskými sklony a touhou po vlastním obohacení, musejí mít dostatečnou oporu v dalších funkcionářích na nižších pozicích.
Ti se právně ničím neproviní, ale mlčí a přihlížejí krokům svých bossů. Ať už ze strachu z pomsty, že by jejich kluby či organizace mohly přijít o peníze, či zkrátka proto, že mají své jisté a necítí potřebu řešit, jestli náhodou někdy jiný není v rozdělování financí nespravedlivě bitý.
Zastání nenajdou
Sami pak mají svůj výrazný podíl na tom, kam až některé sportovní kauzy v čele s čerstvou tenisovou dospějí. A také na tom, jaký obraz má pak pojem sportovní bafuňář mezi veřejností.
Málokdo si pod ním představí obětavého činovníka, který zadarmo věnuje svůj volný čas fungování klubů a organizací či tréninků mládeže. A jsem přesvědčený, že takových je většina a zasloužili by si větší finanční podporu.
Jenže až se bude opět řešit rozpočtová kapitola pro sport, bez pochyby zazní spousta pochybovačných argumentů. „Chcete více peněz? Zase byste je zpronevěřili. Podívejte se na své kauzy,“ uslyší jistojistě zástupci sportovního prostředí.
Bude to zkratka, bude do jisté míry nespravedlivá, ale dokud sportovní organizace nenajdou mechanismy, jak účinně kontrolovat hospodaření svých představitelů, případně se nenaučí zastavovat nejrůznější šíbry hned v zárodcích jejich nekalého snažení, těžko se jim bude hledat zastání…
