Hlavní obsah

GLOSA: Ruské hordy vraždí jejich rodiny, přátele, kolegy. Ukrajinští sportovci mají na svá gesta morální právo

Případ ukrajinské šavlistky Olhy Charlanové, která se ve čtvrtek na šermířském MS v Miláně dočkala diskvalifikace v důsledku nepodání ruky své ruské soupeřce Anně Smirnovové, ukazuje na mezery fráze, která je v poslední době často slyšet z úst podporovatelů ruské agrese na Ukrajinu. To, že politika do sportu nepatří, je představa idealistická, ale nikoliv uplatnitelná.

Foto: Lee Jin-man, ČTK/AP

Ukrajinská šermířka Olha Charlanová obvinila po diskvalifikaci na MS předsedu mezinárodní federace, že nedodržel slovo.

Článek

Sport od politiky zjevně úplně oddělit nejde, jak ukazuje případ z Milána. Už ze své podstaty jde totiž o soupeření a v případě světových šampionátů o soupeření mezi národy. Jistě, vše by mělo probíhat v duchu fair-play. Ovšem sportovci, kteří na takové šampionáty přijíždějí, jsou označováni za reprezentanty. A ti pak na těchto turnajích reprezentují svou zem, tak jako ruská šavlistka Smirnovová reprezentuje Rusko, které již rok a půl páchá nesmyslnou genocidu svého souseda v důsledku katastrofálního ruského politického i společenského vývoje po rozpadu Sovětského svazu.

Nic na to nemění ani fakt, že Smirnovová startuje jako neutrální sportovec. Smirnovová totiž neutrální není ani trochu, ale k tomu později. Pokud by někdo nechápal, proč Ukrajinka Charlanová nepodala Rusce ruku, připomeňme mu pár zásadních informací. Ruská armáda od čtvrtka 24. února loňského roku, kdy vpadla na sousední území Ukrajiny, pustoší ukrajinská města, vraždí civilisty a zabíjí ukrajinské otce od rodin, kteří se rozhodli životní prostor svůj i svých nejbližších bránit se zbraní v ruce.

Tak jako se rozhodl bránit oblast rodného Dněpru ukrajinský šermíř Denis Borejko, mládežnický mistr světa i Evropy a sportovní kolega Charlanové. Borejko na frontě padl, pohřben byl na začátku června a svůj šermířský klub, který založil, už nikdy neuvidí, stejně jako své blízké a oni jej.

Ruská invaze stála život také dvaadvacetiletého atleta Volodymyra Androščuka, který měl dle odborníků velkou šanci startovat na hrách v Paříži. Pětadvacetiletý krasobruslař Dmytro Šarpar zahynul v bojích u Bachmutu. Na frontě padl i vicemistr Evropy ve střelbě ze vzduchové pistole Ivan Bydnjak, vzpěrač Vladislav Šapovalov a další.

Opravdu někdo ve světle těchto okolností nechápe, že Charlanová má na své gesto morální právo? Není neúčast ruských reprezentantů v mezinárodních soutěží tím nejmenším, co civilizovaný svět pro těžce zkoušené Ukrajince může udělat? Ruska Smirnovová navíc není žádnou tichou domácí obětí režimu ruského diktátora Vladimíra Putina, jak dokazuje její profil na sociální síti Instagram, na němž najdeme společné fotografie s ruskými vojáky.

Divit se Ukrajince Charlanové, že v případě této soupeřky nedodržuje sportovní dekórum, by bylo stejné, jako se udivovat nad tím, že oběť únosu netrpí Stockholmským syndromem a povzdechnout nad tím, že se agresorovi vzpouzí. Smirnovová je ztělesněním toho, co Rusko vede vstříc vlastní zkáze a kolapsu, tedy podpory ruského fašistického uvažování nad světem a nářkem nad tím, že v důsledku jej se celý svět obrací proti němu.

Ještě zpět k událostem šermířského mistrovství. Charlanová si posteskla nad tím, že jí předseda mezinárodní šermířské federace Emmanuel Katsiadakis slíbil, že v případě nepodání ruky k diskvalifikaci nedojde. Došlo, ale kdyby se šermířská federace jako jedna z prvních neřídila doporučením MOV, aby znovu zařadila Rusy a Bělorusy do soutěží jako neutrální sportovce, nic z toho by se nestalo.