Článek
Myška zlomil své osobní prokletí nejslavnější steeplechase, kterou má prakticky za barákem až na dvaadvacátý pokus. V předchozích ročnících dojel jednou druhý a dvakrát třetí. Nejblíže k vítězství měl před třemi roky. Na pásce ho však o hlavu předstihl Talent. Tehdy to vysvětlil tak, že jeho kůň Evžen, když zjistil, že mu dýchá soupeř na záda, tak to zabalil. Jeho umění je nesporné a zkušeností má na rozdávání.
Vloni prohlásil, že ještě neseděl na pořádném kanonu. To ještě netušil, že o rok později se mu „připlete“ do cesty Sexy Lord. A jelikož hned pozná, co kůň dovede, mohl s ním uskutečnit svůj každoroční plán. Vyrazit hned po startu dopředu a diktovat tempo. Vysvětlení pro to má jediné, nechce se na nikoho ohlížet, chce mít kolem sebe volný prostor, aby se vyhnul karambolům či koním, kteří ztratili jezdce. Dříve trochu připomínal vodiče z atletických běhů. Podstatnou část Velké pardubické odtáhl a pak se přes něj přehnali soupeři. Naposledy vloni s Kaiserwalzerem. Druhou polovinu ovládl a ve finiši skončil až pátý.
V neděli 13. října už to vypadalo na podobný scénář. Nicméně po lehčí krizi Sexy Lorda znovu nastartoval a doběhl si pro dělené vítězství. S koněm trenérky Martiny Růžičkové a majitele Zdeňka Hory našel řeč. A to doslova. Myška si s koňmi povídá. S některými si rozumí, jenom když se na sebe podívají. Až se nabízí hláška z filmu Vesničko má středisková, kdy pan Pávek povídá Otíkovi: Ty ses měl narodit původně jako kůň a v poslední chvíli si to Pán Bůh rozmyslel… Jaroslav Myška si zvolil koně jako životní styl. S manželkou Štěpánkou mají rodinnou stáj, kde připravují koně sobě i jiným majitelům. A on do toho profesionálně závodí.
Myška je také (ne)oblíbený pro svoji otevřenost. On je synonymem rčení: Co na srdci, to na jazyku. Nemá problém říct svůj názor kolegovi i řediteli dostihového spolku. Nebojí se jít daleko pro ostré slovo. V minulosti proslul například výrokem: Polovina koní na Velkou pardubickou nemá. A také to, že nezkušení koně i jezdci nemají ve startovním poli co pohledávat. Je také velkým bojovníkem za úpravu Taxisova příkopu, i když jeho snaha už po marných pokusech slábne.
Na druhou stranu, jak je náročný na ostatní, je náročný i na sebe. Nikdy se na nic nevymlouvá. Omezil se na dvě příčiny neúspěchu. V závodě má buď špatného koně, nebo si ho pokazil sám. Po 134. ročníku Velké pardubické neplatilo ani jedno. A radost mu nezkalil ani fakt, že na konečný verdikt čekal sedm minut a pak se o vítězství musel podělit s Janem Faltejskem, který vedl Godfreyho. Pořád lepší varianta než být vyhlášen jako vítěz a pak kvůli dopingu koně dodatečně o prvenství přijít. Jako v případě Marka Stromského s Nikasem…
