Článek
Svůj talent objevil už v dětství. „Začal jsem v devíti letech. Měli jsme doma klasický stůl na kulečník a rodiče viděli, že na to mám celkem vlohy,“ vzpomíná. Snooker, který se hraje na výrazně větším stole, následně zahlédl v televizi. „Chtěl jsem ho zkusit, tak mě rodiče dali na trénink k Tomáši Kejlovi,“ líčí.
Pod vedením mistra republiky a komentátora, který ho trénuje dodnes, takřka ihned začal sbírat úspěchy. „Ve 12 letech se mi podařilo vyhrát první turnaj mezi dospělými. Byl jsem malý kluk a porazil jsem českou špičku před zraky rodiny. To byl největší zážitek, tam moje cesta odstartovala,“ usmívá se Herout, který ovládl první republikový šampionát už v 15 letech. „Rodiče mě od začátku ohromně podporovali. A babička mi dokonce koupila snookerový stůl. Patří jim velký dík,“ vzkazuje.
Co je snooker?
Snooker je kulečníková hra, v níž proti sobě nastupují dva soupeři. Hraje se na stole o rozměrech 1,83 na 3,66 metru s patnácti červenými a dalšími šesti různě barevnými koulemi, které jsou ohodnoceny různými bodovými zisky. „Základním principem je střídat červené a barevné koule. Je v tom mnohem víc plánování i strategie než v klasickém poolu. Technika je také důležitá, ale všechno je zejména o hlavě,“ vysvětluje Herout. Vítězem partie se stává ten, kdo v takzvaném „framu“ získá více bodů. Zápas se hraje na předem určený počet framů.
Snooker je populární zejména ve Velké Británii nebo na Dálném východě, převážně v Číně. Je přezdívaný sportem gentlemanů. „Nikdy tam neuvidíte nějaké spory, hádky nebo postrkování,“ souhlasí Herout.
Snooker ho naprosto pohltil. „Dělat jako každý fotbal, tenis, hokej? Lákala mě ta výzva zkusit něco jiného. Když hraju snooker nebo na něj koukám, úplně mě to vytrhne z reality běžného života. Jen se soustředím na tu krásnou hru a neřeším nic jiného,“ vysvětluje.
Aleš Herout je sedminásobným mistrem republiky ve snookeru.
V Česku však jde stále o naprosto miniaturní sport. „Snažíme se ho zpopularizovat, ale zatím se to moc nedaří,“ přiznává Herout, který pracuje jako obsluha v kulečníkové herně v Praze, má na starost i opravu a údržbu stolů. „Navíc tu můžu před prací trénovat klidně dvě nebo tři hodiny. A doma trénuju každý den pět až šest hodin,“ popisuje. „Přítelkyně má pro mě velké pochopení. Skoro nejsem doma, ale i tak mě pořád podporuje,“ usmívá se.
Samotným hraním si však Herout nevydělává. „Naopak je to bohužel dost prodělečná činnost. Od svazu dostávám akorát 100 euro na startovné na mistrovství Evropy. Cestu, ubytování i stravu si musím hradit sám,“ líčí.
Aleš Herout se ve snookeru snaží proniknout mezi profesionály.
Na amatérském šampionátu se dostal mezi 32 nejlepších. Cesta za ziskem profesionální karty, kterou drží pouze 128 nejlepších, vede buď skrze vítězství právě na mistrovství světa či Evropy amatérů, nebo podobně jako v šipkách skrz kvalifikační turnaje Q-School. „Stát se prvním českým profesionálem v kulečníkových sportech je obrovská výzva. Chci se posunout na další metu. A zahodit dvanáct let zkušeností by přece byla škoda,“ ví Herout.
Aby se však mohl kvalifikačních turnajů účastnit, prosí o podporu veřejnost. „Stojí to dost peněz. Kdo chce, může mi pomoct splnit si sen,“ říká. Proto spustil sbírku na serveru Donio. „Je to dost malý sport, moc lidí ho nezná, takže tomu příliš nadějí nedávám. Ale potěší mě jakákoliv částka,“ svěřuje se talentovaný hráč, který by peníze použil na zaplacení startovného, nákup letenek či ubytování.
