Chybí šťastné trenky? Koupím ti je, špičkuje česká střelkyně svého parťáka. Už půjde o medaile

Paříž (od našeho zpravodaje) – Na střelnici se postaví už v 9 ráno celkem 28 týmů, z nichž vykrystalizují dvě dvojice, které si to o hodinu a půl později rozdají nejprve o bronz a pak o zlato. Češi byli při posledním Světovém poháru dvanáctí, dvakrát v sezoně nakoukli do elitní osmičky.

Třiadvacetiletý rodák Ostravy Jiří Přívratský, jenž už má zkušenost z olympijského Tokia, a o dva roky mladší Plzeňačka Veronika Blažičková, která na hrách debutuje. Ve sportu, který je z principu individuální, v rámci trendu Mezinárodního olympijského výboru vytvářet smíšené disciplíny teď spojí síly.

„Já mám mix ráda. Tlak je trochu větší, s tím se musíte naučit pracovat. Ale za mě super, že na to nejsem sama,“ těší se Blažičková.

Práce se vzduchovkou se od individuálního vystoupení, které pak oba v Chateauxroux rovněž čeká, neliší. „Na té čáře jsme každý sám za sebe. Jen máme domluvené postupy, co má ten druhý rád, nebo co mu vadí. A jsme zvyklí na tempo toho druhého,“ přibližuje Přívratský.

Oba střelečtí parťáci ani nemají přehled o úspěšnosti toho druhého. „Jirka na mě nevidí, stojí zády ke mně. Já na něj vidím, ale otáčí monitor tak, abych na něj neviděla,“ popisuje Blažičková. Nechce si přidělávat nervy navíc, a tak se radši udržuje v nevědomí.

„Je svazující, když vidíte, že mu to jde. A když se nedaří, zase máte pocit, že to musíte dohnat. Začnete nad tím přemýšlet a může přijít nervozita,“ vysvětluje drobná blondýnka, která studuje obor porodní asistentka.

Přesto se dá mnohé vypozorovat. Tím, jak často kolega upravuje zbraň, nebo podle rychlosti výstřelů. „Většinou když střílím pomaleji, znamená to, že řeším nějaký problém,“ líčí Přívratský, jenž byl vloni třetí ve vzduchovce na Evropských hrách.

Jako zkušenější dává své kolegyně v nadsázce cíle pro závody. „Ale Verča to nemá moc ráda. Nedržím se při zemi, co se týče jejích cílů,“ usmívá se. S vážnější tváří ale přiznává, že očekáváními veřejnosti, která sportovní střelbu pozorněji sleduje hlavně při olympijských hrách, se svázat nenechá.

„Nechci, aby to vyznělo špatně, ale veřejnost je hromada laiků, která našemu sportu tolik nerozumí. My, co mu rozumíme, víme, jaké detaily rozhoduji. Jestli má někdo nějaká očekávání, je to pěkné, ale moc to se mnou nehýbe,“ zachovává chladnou hlavu.

Klid mu může před cestou na olympiádu dodat nalezení jeho dočasně ztracených šťastných trenek, které z pověrčivosti nosí na závody. „Mám jedny na vzduchovku a jedny na malorážku, na mix žádné nemám, tam bohužel musím vystačit s běžnými,“ líčí s úsměvem. „Tak já ti nějaké koupím, ať máme i na mix,“ dobírala si ho Blažičková.

Kvůli brzkému sobotnímu startu se obou střelců pochopitelně nebude týkat páteční slavnostní zahájení.

„Na jednu stranu je to škoda, byl by to zážitek, který si budeme pamatovat do konce života. Na druhou při zahájení na vás dolehne atmosféra, že jsme tady. Tohle nás mine a můžeme se chystat na zahájení jako na každých závodech,“ přemítá předloňská vicemistryně Evropy v malorážce.

A tak mají dostatek času se sžít s krásnou střelnicí v Chateauxroux. „Mám radost, že takovou u nás v Evropě máme. Trend je spíš takový, že velké a pěkné areály se staví spíš na ostatních kontinentech a u nás v Evropě střelba pomalu vymírá,“ mrzí Přívratského.