Češky mají odvážný cíl. Chceme medaili, hlásí před šampionátem v lakrosu

Minimální metou pro český tým je skončit do sedmého místa. „Znamenalo by to kvalifikaci na mistrovství světa za dva roky,“ říká Srchová, která patří k dlouholetým oporám národního týmu. „Letos jsem dvacátou sezonu v reprezentaci,“ pousmívá se ofenzivní hráčka, která právě na nadcházejícím turnaji v Portugalsku oslaví pětatřicátiny.

Na evropském šampionátu čeká na národní tým v základní skupině C postupně Rakousko, domácí Portugalsko, Norsko a na závěr Irsko, papírově nejsilnější rival. „Ono se ale nedá nikdy odhadnout, s jakými týmy jednotlivé země dorazí. Každý může překvapit,“ upozorňuje čerstvě dvacetiletá obránkyně Adéla Hříbalová. „Je dobře, že Irsko máme ve skupině jako poslední, budeme rozehrané,“ přidává se Srchová. „Rakousko nás na úvod může potrápit, ale nemyslím si, že nás porazí. A pak si určitě nasledujeme ostatní týmy, abychom věděli, co očekávat.“

Atmosféra v národním týmu je před evropským šampionátem dobrá. „V kádru je zhruba polovina hráček z loňského juniorského mistrovství Evropy. Zpočátku jsem se bála, jestli přechod mezi dospělé nebude velkou změnou. Ale je to super. Známe se navzájem z ligových soutěží a vytvořily jsme super tým. Moc dobře si rozumíme, vycházíme spolu skvěle,“ hlásí mladá reprezentantka, která si právě ze zmíněného juniorského šampionátu přivezla loni stříbrnou medaili.

Sama začala s lakrosem před čtyřmi lety, dříve se mu věnoval i její otec. „Baví mě, je to taktický sport, něco jiného než florbal nebo fotbal. A hodně mě drží parta, kterou u nás na Jižním Městě máme,“ svěřuje se Hříbalová. To zkušenější parťačka má s lakrosem ještě daleko tužší rodinné kořeny. „Hrají ho brácha, rodiče, strejdové, tety, sestřenice i bratranci,“ vypočítává s úsměvem Srchová. „Jako malá jsem prostě neměla na výběr, ale vůbec se nezlobím.“

Češky se na šampionát naladily minulý týden výhrou na domácím Prague Cupu, ve finále zdolaly juniorský výběr Walesu 13:7. Ale konkurence byla slabší, tým bral turnaj především jako herní test a nácvik útočných signálů. I proto, že českou reprezentaci posílila Američanka Isabella Keyes, která se příští rok přesouvá do elitní univerzitní soutěže v dresu Brownu. Vzhledem k účasti lakrosu na olympijských hrách se řada evropských zemí snaží získat zámořské hráčky. Isabella Keyes může obléci dres se lvíčkem proto, že její prarodiče jsou Češi. „Izzy zapadla výborně, určitě to bude posila. Na Prague Cupu jsme většinu zápasů odehrály spolu v útoku a bylo to fajn. My hrajeme většinou týmový lakros s hodně přihrávkami. V Americe spíš chodí jedna na jednu, tenhle drajv a přímočarost nám Izzy přinese,“ vyzdvihuje česká kapitánka.

Loni v říjnu se stal z lakrosu opět olympijský sport. Vrátí se po 120 letech v Los Angeles 2028. „Je to obrovská meta, celý tým to pořádně oslavil. Je to pro nás daleko větší motivace trénovat a dřít, určitě bychom na olympiádě nechtěly chybět,“ líčí Hříbalová. „Je to super, že se lakros vrací na olympiádu, našemu sportu to hodně pomůže. Ale nechávám otevřené, zda u toho mohu ještě být. Mám malou dcerku, uvidíme,“ naznačuje kapitánka Srchová svou budoucnost.

Kvůli návratu na olympiádu dostává v současnosti co nejvíce prostoru varianta lakrosu sixes s pěti hráči v poli a brankářem. Tedy právě ta, která se za čtyři roky představí v Los Angeles. Světový lakros potřeboval sjednotit pravidla, tak aby byla téměř stejná pro mužskou i ženskou kategorii. „Hodně se to teď popularizuje. Domácí ligu hrajeme v devítkovém lakrosu, ale od podzimu k tomu přibude i liga sixes. Loni v zimě jsem si ji na mezinárodní úrovni vyzkoušela na turnaji v Hongkongu a s relativně mladým týmem jsme se tam umístily dost vysoko,“ ohlíží se Hříbalová. „Největší rozdíl je v nižším počtu hráček a menším hřišti. Varianta sixes je rychlejší, divácky atraktivnější. V útoku máte půlminutu na střelu, to v ženském lakrosu není. Ale základ zůstává pořád stejný,“ míní Srchová.

Nadcházející mistrovství Evropy v klasickém fieldlakrosu se v Portugalsku, které šampionát hostí premiérově, koná od 10. do 20. července. Zúčastní se jej devatenáct zemí a Češky patří mezi širší okruh favoritů na medaile. „V Portugalsku jsem lakros ještě nehrála. Ale dvakrát jsem byla v Barceloně na klubovém Evropském poháru mistrů, podmínky budou podobné. Myslím, že nic horšího než v Izraeli, kde jsme před lety mohly hrát zápasy až od desíti večer, být nemůže,“ glosuje Srchová. „Jaký si s sebou beru talisman? Dcerku, to je můj talisman. Doma ji nechat nemůžu, takže do Bragy jedeme s celou rodinou,“ popisuje kapitánka. To Hříbalová má se spoluhráčkami úplně jiný rituál. „S holkama máme domluvu, že po výhře si nepereme ponožky. Takže ideální scénář je vydržet deset dnů s jedním zápasovým párem,“ vyhlašuje.