Článek
S americkým fotbalem začal v roce 2011 a to během studia na vysoké škole. Z hecu se vydal s kamarády na trénink, jenže novému sportu propadl. Nastupoval pak za brněnské Pittbuls. O čtyři roky později ale přesídlil z pracovních důvodů do Pardubic a hned se hlásil do týmu tamních Stallions. „Hrál jsem fotbal i hokej, ale tohle mě vzalo nejvíc," vzpomíná na chvíle, kdy s americkým fotbalem začínal. Líbí se mu, že je třeba komplexní připravenosti. „Potřebujete být rychlý, silný, jde o využití celého těla," pochvaluje si bez devíti centimetrů dvoumetrový chlapík.
Na začátku fungoval v sestavě jako wide receiver. Pak se mi povedlo trošku nabrat, tak teď hraju na pozici TightEnda. Je to super, kouč říká, že tam je to královská disciplína a já s ním souhlasím. Přicházíte do kontaktu s ostatními lidmi, je tam i fyzičnost a můžete i skórovat," libuje si ve své roli na hřišti.
Uplynulý rok byl kvůli koronaviru zvláštní pro celý svět, problémy neminuly ani americký fotbal. Nehrálo se tolik zápasů, pardubický tým navíc odešel do druhé ligy. „Trenéři tam mohli zkoušet nové věci. Líbilo se mi, jak to bylo variabilní. Někdy chyběl třeba quarterback, tak se prostě muselo hrát jiným systémem. Jindy byl zápas zaměřený na běh, tak jsem si užil blokování a kontakty. Další zase víc na pasování, tam jsem se vyžíval v techničtějším fotbale," vypráví nadšeně.
Průprava z vojenských misí se hráči amerického fotbalu Janu Janečkovi hodí.
Objasnění důvodů, proč se jeho tým rozhodl odejít z nevyšší soutěže, nechává na vedení klubu. Sám si ale uvědomuje, že se Stallions rozhodli k restartu týmu. „Pár kluků odešlo, změnilo se i vedení. Šlo o to tým nakopnout," nabízí svůj pohled na věc Janeček, který považuje zatím za svůj největší sportovní úspěch ligové play off v roce 2017. „Pak jsem měl pauzu kvůli zahraniční operaci, kde jsem byl nasazený. Do budoucna samozřejmě vyhlížíme se Stallions výhru v Czech Bowlu," neskrývá plán.
V zahraničí nikdy americký fotbal nehrál, parťáky z ciziny ale měl. „Když teď v týmu nebyli, vypadalo to jinak. Nechci říct, že hůř, ale odlišné to bylo," přiznává fanoušek zámořského týmu New England Patriots. „Hodně lidí mě kvůli tomu nemá rádo," směje se. Proč si vybral právě Patriots? „Ačkoliv se to může zdát divné, když hraju v útoku, tak se mi líbí jejich obrana," vysvětluje a jedním dechem dodává, že jej těší, jak se postupem doby mění pozice amerického fotbalu v Česku.
„Za posledních pár let popularita roste, pořád je to ale v Česku tak trochu ve vývinu. Dostali jsme se do televize, lidé to mají v podvědomí. Vidím to u lidí ve svém okolí. Před pěti lety to tak nebylo, teď koukají. Je to posun a směrem do budoucna jen dobře," říká.
Ve světě amerického fotbalu se mu hodí i zkušenosti z jeho práce. Je příslušníkem 43. výsadkového pluku a v roce 2019 sem byl nasazený v Afghánistánu. Je profesionální voják. „Od patnácti let jsem chodil na vojenskou střední školu v Moravské Třebové, pak na Univerzitu obrany v Brně, mám titul inženýra, od roku 2015 jsem u výsadkářů," shrnuje armádní kariéru a nemůže si vynachválit propojení amerického fotbalu s jeho prací.
Drsné zkušenosti z vojenských misí, kdy byl třeba v džungli, se Janu Janečkovi hodí. Hraje americký fotbal.
„Je to ideální kombinace. Mám zkušenosti s prací s lidmi a stejně to funguje i v týmu amerického fotbalu. Řízení bojové operace je podobné řízení zápasu amerického fotbalu. A nejen co se týče taktiky. Každý musí vědět, co má dělat a být také fyzicky dobře připravený," líčí nadšeně.
Před misí i před zápasem prostě cítí adrenalin. „Vzpomínám, jaké to bylo před prvními zápasy a prvním nasazením. Postupně se do toho vžijete a už přesně víte, co máte očekávat," doplňuje ostrý chlapík, který má za sebou misi v Afghánistánu. Absolvoval i pobyt v jihoamerické džungli. „Z toho tedy asi nic moc v americkém fotbale nevyužiju, možná nějakou houževnatost. Ale byl to zážitek, dá se říct, že i boj o přežití," směje se.
V loňském Czech Bowlu měli Prague Black Panthers (v černém) jasně navrch.
Součástí výcviku byla třeba i část nazvaná "odolávání v zajetí". „Zavřeli vás na noc do klece s ostnatým drátem a ráno vysvobodili. Vysadili nás do džungle, dali nám mačetu, busolu a křesadlo a řekli nám, že nás za tři dny naberou zpátky," popisuje netradiční zážitek. Bylo jasné, že může jít do tuhého. „Když se mi první den nepodařilo rozdělat oheň, tak to bylo zajímavé... Tohle byl zážitek. Když pak někde prohráváte o třicet bodů, řeknete si, že opravdové peklo jste už zažil," dodává s tím, že tahle lahůdka přišla už v pokročilejší fázi zmíněného kurzu, takže věděl, která zvířata lze jíst, která lovit.
Na zahraniční misi byl Afghánistánu, kde byla oficiálně ukončena mise v Bagramu. On sám ale sloužil v Lógaru. „Do rizikové situace jsem se nedostal. Byli jsme na všechno připravení, nic nás nepřekvapilo," tvrdí muž, na nějž jsou kladeny jen ty nejvyšší nároky a to po všech stránkách.
Namakaný musí být i jako hráč amerického fotbalu. ‚Jednoznačně potřebujete sílu, obratnost, vytrvalost. Na mé pozici určitě, příprava je totožná," usměje se a pyšně připomíná, že v armádě se najde celý regiment dobrých sportovců. „Za zmínku stojí Dukla. Jinak u nás na útvaru hraje pár kluků se mnou v týmu. Máme i hokejový tým, jsou tam kluci, co dělají adrenalinové sporty. Všeobecně je to spjaté s dobrou fyzičkou," prozrazuje.
Na závěr zopakuje své sportovní i pracovní cíle. „Ve sportu je to finále Czech Bowlu, samozřejmě bych ho chtěl vyhrát. A co se týče práce. Teď musím být rok a půl na štábu, ale tam je to hlavně administrativní činnost, takže bych rád co nejraději byl zase zpátky na jednotce. Chci být zpátky za kluky a v terénu," dodává Janeček.
