Američané vnikli do třídy brněnského gymnázia. Pan tělocvikář si vychoval reprezentační spoluhráče

Silný příběh amatérů, kteří se postaví nejlepším profesionálům, silně rezonuje až v Americe. Dubový se stal jedním z šesti protagonistů se zajímavým civilním povoláním, o nichž přiletěl natočit dokument štáb slavné zámořské Major League Baseball. Američané tak vtrhli až do třídy brněnského gymnázia.

„Natáčení bylo organizačně náročné, ale bylo znát, že to jsou profesionálové. Mě i děcka natáčeli při hodině ve třídě. Jsem učitel, ne profesor," usmívá se baseballista.

Během vyhlášení nejlepším polařem domácí ligy prozradil, že žáky občas zkouší, jak o víkendu hráli jeho Draci... „Ne ve všech třídách si to můžu dovolit. Ale když někoho učím sedm, osm let a píšeme test, tak za extra bod se otázka na baseball může objevit. Deset až patnáct dětí často chodí na moje zápasy," culí se Dubový.

Svůj čas dělí mezi školu a baseball, takže je často v presu. „Moje dovolená je v létě během dvou měsíců prázdnin. Když potřebuju na delší čas uvolnit, musím si vzít neplacené volno. Ředitel je naštěstí sportovní nadšenec a musím poděkovat také mým kolegům. Všichni mi vycházejí vstříc. Jsou ke mně shovívaví, také žijí baseballem."

Česká asociace také hodlá výhledově vytvořit alespoň reprezentantům profesionální podmínky. Baseballový profesionál, nebo škola? Pro tělocvikáře by šlo o těžkou volbu. „Je mi třicet, takže bych si vybral asi práci. Na děcka jsem si zvykl. Ve dvaceti bych zkusil být profesionálem. Všechno se dá zvládnout. Jsme amatéři, ale s profesionálním přístupem. Náš kapitán Zýma říká, že baseball je životní styl. A žádný milion za to nestojí," ujišťuje Dubový.

Před startem WBC se stal smolařem výpravy. Ze soustředění ve Valencii si přivezl nalomený palec u nohy. „Už jsem pálil, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet v dalších dnech," nadále věří, že se do turnaje nakonec zapojí. „Snad ho využijeme," doufá také hlavní kouč Pavel Chadim.

Češi jsou už v místě turnaje. Mají za sebou první trénink v Tokyo Domu, baseballovém chrámu pro 50 tisíc diváků. Důležité bude, aby během zápasů prostředí nepodlehli.

„Bavili jsme se o tom s trenérem. Já zažil nejvíc diváků v hledišti asi deset tisíc při univerziádě na Tchaj-wanu proti domácím. Pak neslyšíte, co spoluhráč deset metrů vedle vás říká. V Tokiu bude hukot ještě větší. Ale připravujeme se na to, třeba během tréninku si nahlas pouštíme autentické chorály japonských fanoušků, abychom si zvykli. Popereme se s tím, použijeme i znakovou baseballovou řeč," má Dubový jasno.

Aby česká reprezentace obdržela pozvánku i na příští ročník a nemusela hrát kvalifikaci, potřebuje aspoň jednou vyhrát. Takže koho porazit?

„Během kvalifikace jsme poznali, že hrát se dá s každým. V Japonsku může být klíčový hned první zápas s Čínou. Pokud bychom ho zvládli, můžeme trochu znervóznit i velké týmy ve skupině a zatlačit na ně. Výhra by nám dodala sebevědomí. Pořadí favoritů je samozřejmě dané. Japonsko a Korea, pak Austrálie, Čína a my... Rozhodně si však nejdeme jen pro jeden zápas! Postup by byl pro český baseball skvělý," poukazuje brněnský učitel.