Článek
Ti ve velkém sále nejprve sledovali artistické vystoupení Cirku La Putyka pod vedením principála Rosti Nováka doprovázené třeba rozhlasovou reportáží z boje o bronz v Paříži.
„Známe se s Rosťou asi čtyři roky, dělali jsme tu akci během covidu a teď připravujeme představení ST.ART, které tu bude na podzim. Mám hrozně rád tady tu atmosféru, spojení sportu, umění a hudby. Říkal jsem si, že to ani nemůže být jinde,“ vysvětloval Beran.
Na závěr vystoupení La Putyky s mikrofonem předstoupil před plný sál, jehož kapacita sedaček ani nemohla stačit. „Přišlo kolem 300 lidí. Šermíři, lidé ze základky, vejšky, tábora, kamarádi ze snowboardingu i kluci z kapely,“ vypočítával.
V první řadě nemohli chybět jeho nejbližší. Na pódium pozval svého tatínka Jiřího Berana staršího. „Když mi bylo devět let, ukázal mi šerm, založil klub, kde nás bylo šest a tři trenéři, a dodnes tam panuje rodinná atmosféra,“ říkal loučící se kordista.
„Byla to 33letá jízda, nikdy jsme spolu neměli problém. Něco jsem ho naučil, něco zase on mě. Posledních deset let už jsem mu neradil, to už uměl líp,“ usmíval se jeho tatínek a kouč oddílu SC Praha.
Velké díky směřoval Beran ke své manželce Cristině, rodačce z Kolumbie. Dcerka Ilu zase nadšeně pomáhala na pódiu iluzionistovi Pavlu Dolejškovi ve druhé části představení.
Beran neskrýval, že to pro něj byl emotivní večer. „Vidět radost v tvářích těch lidí, že jsou tady, bylo krásné. Snad mě mají rádi, protože já je mám rád,“ ujišťoval šermíř, jenž si na závěr večera nachystal hudební překvapení, když sám usedl za bicí a nachystal se svou kapelou koncert.
„Před tolika lidmi jsme ještě nehráli,“ usmíval se. „Hudba mě nabíjí, vždycky jsem chtěl mít koníček, kterému se můžu věnovat do konce života, což u sportu jde jen do nějaké míry. V hudbě se můžu pořád zdokonalovat, i když vím, že dokonalé to nikdy nebude,“ dodal loučící se olympijský medailista.
