Článek
Peking (Od našeho zpravodaje) - Co během svého zlatého dne Ledecká stihla? „Ne, že by se už od ranní rozcvičky dalo odhadnout, že to takhle dopadne. Ale všechno klapalo, jak mělo. Co to znamená? Že ji nic nebolelo, byla si jistá materiálem a lajnou, kterou jede," vysvětloval Michal Lešák, fyzioterapeut české hvězdy.
Od dopoledne ukazovala obhájkyně zlata svoji dominanci. Po kvalifikaci se její časy více blížily těm mužským než jejích soupeřek. Plně koncentrovaná se přesouvala na start vyřazovacích jízd a její tým fungoval jako perfektně seřízené hodinky.
Trenér Justin Reiter sledoval jízdy podél trati, pomáhal rozhodovat, jestli si má Ledecká zvolit modrou, nebo červenou dráhu. Lešák vždy za cílem vzal prkno a spěchal s ním ke startu, kde ho servisman Miloš Machytka chystal na další jízdu. „Plus Ester vozím oblečení, aby byla v teple, a snažíme se nahoře stihnout aspoň krátkou rozcvičku," popisoval Lešák.
A na co se Ledecká těšila pár minut po svém zlatém závodě? Až se přezuje z upnutých snowboardových přezkáčů do kožešinových bot. „To je taková úleva! Oproti lyžákům je to lepší, ale jen o fous," oddechla si, když jí Lešák přinesl mnohem pohodlnější obuv.
Ochotně rozdávala rozhovory, na hlavě stále měla v komiksovém duchu vyvedenou helmu od svého bratra Jonáše. „I kombinézu mám ve stylu jakoby byla ostřílená kulkama, trochu poškrábaná a opálená. Také se v tom cítím jako superhrdinka," usmívala se.
Následovala tisková konference, dopingová zkouška, telefonáty s blízkými. „Mluvila jsem s mamkou, Jankem, Jonášem a jeho ženou, babičkou i dědečkem. Všichni zněli docela spokojeně, tak jsem jim snad udělala radost," culila se Ledecká.
Pak rychlý přesun na slavnostní vyhlášení před skromnou kulisou. „Hymnu jsme si zpívala jen pro sebe. A zlatá medaile? Je hrozně těžká, až mě bolí za krkem. Ale krásná, podívejte," pochlubila se novinářům zhmotněnou vzpomínkou na svůj parádní den a spěchala do postele.
