Článek
Peking (Od našeho zpravodaje) - I když radost přišla až mnohem později než u jejích fanoušků.
Opět platilo, že jste emoce nedávala najevo a radovala se uvnitř?
No, upřímně... Asi jste si všimli, že jsem moc neslavila. Ale to bylo tím, že jsem přijela dolů a nějak jsem jen tušila, že jedu finálovou jízdu. Řekla jsem si, že pojedu nejlepší jízdu, jakou umím. A dole jsem si nebyla jistá, jestli už je konec, nebo se pojede ještě jednou. Tak jsem se ptala Daniely (finálové soupeřky Ulbingové), jestli je to jako hotový. Ona říkala, že jo a že už pojedou jenom kluci. Tak jsem se ujistila, že už nepojedeme, a Daniela potvrdila, že ne. Od té doby jsem to začala začala vnímat, předtím jsem nechtěla slavit, aby to nebylo předčasné.
Zní to až neuvěřitelně. Jak se stane, že nemáte přehled, jakou jízdu jedete?
Nevím, musíte být strašný mimoň jako já. (směje se) Já přemýšlela nad tratí a co mám udělat líp, tak mi to nějak nedošlo. Přijela jsem do cíle s tím: „No, tak jsem tady..."
Zlatá olympijská vítězka Ester Ledecká během květinového ceremoniálu.
Takže jste byla spíš smutná, že už nemůžete dál závodit?
To jo, protože ten kopec byl úžasný, trať držela, modrá i červená dráha byly hodně podobné. Bylo super dneska jezdit. Já si to moc užila a klidně bych ještě jezdila dál.
Vaše soupeřky vždy udělaly chybu. Zjevně věděly, že musejí riskovat na maximum.
Jde o to, kdo udělá nejmíň chyb a zvládne ten tlak. Přece jen je to něco jiného než u lyžování. Tam je taky tlak, ale nemáte vedle sebe někoho, kdo se vás snaží předjet.
Vy jste periferně viděla, že soupeřky vypadávají?
Nechci se vůbec ohlížet, jen přestanu vnímat, že za sebou něco slyším. Ale ze zkušeností vím, že se můžou zase hodně rychle dotáhnout, tak se snažím hlavně zvládnout svoji jízdu až do konce. Soustředit se na sebe, abych neudělala žádnou chybu a v klidu dojela.
Často se říká, že je těžší obhájit než vyhrát poprvé. Cítila jste i vy větší tlak?
Možná den dva před závodem. Teď vůbec. Pro mě je vždy divné to čekání, když někam přijedete a neznáte to tam. V tom jsem trochu autista, chci mít své věci připravené. Na kopci jsem doma, tam jsem nejvíc v klidu a šťastná.
Vnímáte, že se třemi olympijskými zlaty už jste se zařadila mezi nejúspěšnější olympioniky v české historii?
Ještě pár šikovných lidí tam je, hodně... Ale každý úspěch je skvělý sám za sebe. Pokaždé je to paráda a já si strašně vážím, že mám třetí olympijské zlato. Budu doufat, že se mi ještě podaří nějaké nasyslit. (úsměv) A pořád budu vzhlížet k lidem, kteří ty úspěchy mají, vím, že je za tím obrovská dřina.
Po závodě vás čekaly dopingová kontrola, tisková konference, slavnostní vyhlášení, a ještě přesun do Jen-čchingu, kde se jedou lyžařské soutěže. Moc si triumf nevychutnáte.
Je to náročné, ale jsou to všechno příjemné povinnosti spojené s tím, že jsem vyhrála, což je skvělé. Hlavně doufám, že mi kluci pomůžou s balením, na pokoji to nemám úplně zorganizované. Bude chvíli trvat, než to nacpeme do tašek, navíc tu dostáváme nějaké dárečky a pomalu se to kupí.
