Článek
PEKING (od našeho zpravodaje) – V tréninku předvedla prakticky bezchybnou jízdu, o níž je přesvědčena, že by na finále stačila. Jenže v samotné kvalifikaci se české jedničce nevedlo, na 25. místě měla k finálové dvanáctce daleko. Díky své univerzálnosti se ale ještě na olympiádě v Pekingu představí ve dvou disciplínách.
Co vám v kvalifikaci dělalo největší problém?
Trénink byl super, hned ve třetí jízdě jsem dala tu závodní jízdu. Někdy jsem trochu nervózní, když se mi trénink takhle hodně podaří. Nechci být pověrčivá, ale někdy to pak v závodě úplně nevyjde. Spíš se však změnily podmínky. Dlouho čekáte nahoře, než pojedete, trať je ledovější, fouká... Musíte dát všechny triky, jinak body nejsou dobré. Potřebovala jsem to celé spojit a bohužel. Jsem hrozně zklamaná, že se mi to nepodařilo.
Šárka Pančochová během první kvalifikační jízdy ve slopestylu na ZOH v Pekingu.
Kde byly kritické momenty vašich jízd?
V první jsem zlehka pokazila raily, tak jsem pak improvizovala. Chtěla jsem nahnat body, jak se jede z té trubky nahoru, udělat backside a chytnout si u toho prkno, ale bohužel to jsem v tréninku vůbec nedělala, dopadla jsem víc na zadní nohu a sedla si u toho.
A ve druhé jízdě?
Trochu víc foukalo a míň jsem se rozjela na první skok.
Měnila jste svůj plán s ohledem na to, jak jezdily vaše soupeřky?
Někdy ho přizpůsobím, ale chtěla jsem si odjet tu jízdu, kterou jsem si dala v tréninku. Neměnila jsem nic.
Jízda z tréninku by na finále stačila?
Měla jsem úplně stejnou jízdu jako Rakušanka (Gasserová skončila čtvrtá) a úplně v pohodě by to stačilo.
Česká reprezentantka Šárka Pančochová během kvalifikace slopestylu na ZOH v Pekingu.
Chvílemi bylo dost větrno, kolem minus patnácti stupňů, nakolik to vnímáte?
Vítr určitě jo. Ale při kvalifikaci bylo výrazně tepleji než při pátečním tréninku. To jsem si dala jen čtyři jízdy a jeli jsme domů, i když jsme měli tříhodinový trénink. Foukalo, bylo to zmrzlé, ježdění nedávalo smysl. Kdyby byly trochu měkčí dopady, tak i sebevědomí je při ježdění větší, než když spadnete na úplný led.
Před kvalifikací se zranila vaše slovenská kamarádka Klaudia Medlová, i to se podepíše na psychice?
Neměla žádný vážný pád, jen má trochu problémy s koleny, tak si ho nějak narazila. Není to příjemné, když tam chybí jeden z kamarádů. Trochu nad tím zamyslíte, že se tady můžeme zranit, ale snažila jsem se soustředit na svou jízdu.
Nyní vás čeká U-rampa, na ní tolik netrénujete.
Víc jsem se věnovala skokům než rampě. V Americe jsem byla na tréninku, kde jsem jezdila rampu i skoky, ale nemám v ní velké očekávání. Chci si zajet pěknou dobrou jízdu a uvidíme. Úspěch je, že už jsem tady, zdravá a můžu reprezentovat. Všechno si to užiju.
